Toxická pozitivita víc škodí, než pomáhá

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

„Jakápak pandemie,“ prohlásila kamarádka bohorovně začátkem března. „Prostě si často myj ruce, choď ven do přírody a nenech se vystresovat.“ Jasně, takže se nemám nechat vystresovat, když po celém světě řádí virus, který si vybírá oběti na životech, naše země se zavírá a nikdo neví, co bude, jestli třeba taky neonemocní nebo zničehonic nepřijde o práci? Aha, díky za radu. Obzvlášť lidé trpící (nejen) duševními nemocemi to určitě znají až moc dobře: nekonečný proud poučování o tom, jak každý problém lze lehce překonat s dostatečně pozitivním přístupem – a většina věcí vlastně ani problémem není, to jenom my si je svým negativním přístupem vytváříme.

Trend, který nás nutí být pozitivní, dobře naladění a plní energie za každou cenu, se stal s nástupem sociálních sítí skoro všudypřítomným. Zdi máme zaplněné prosluněnými fotkami z dovolené, momentkami vysmátých lidí, kteří si užívají léta, jsou úspěšní a krásní. A hlavně šťastní a vždy dobře naladění. Negativní emoce jako smutek nebo vztek se do tohoto krásného světa nehodí a je třeba je potlačit. Na první pohled to může dávat smysl – být pozitivní je přece dobrá věc, ne? Rozhodně ano, ale všeho moc škodí.

Pokud jsme neustále nuceni předstírat, že všechno skvěle zvládáme a ještě jsme u toho za všech okolností šťastní, vyžaduje to spoustu energie, která nám pak nutně bude chybět. Přiznat slabost, říct si o pomoc nebo dát průchod i pocitům, které do toho perfektního obrazu nezapadají, je v takovém prostředí často téměř tabu. Tím, že si tyto pocity nepřiznáme, budeme tiše trpět a předstírat, že je neprožíváme, ale ony nezmizí – naopak se nám mohou vrátit například zhoršením psychických problémů a vést dokonce až k fyzickému kolapsu. 

Jak proti tomu bojovat? Především si musíme sami uvědomit, že všechny pocity – nejen ty hezké – jsou přirozené, a dát jim přiměřený průchod. Samozřejmě to neznamená častovat své okolí výbuchy vzteku nebo se oddat naprostému pesimismu, ale pojmenovat své emoce a dovolit si je prožít. Není potřeba být neustále šťastní, protože život nepřináší vždy jen samé duhy a jednorožce. Ti, kteří trpí depresí, navíc pocit štěstí mohou zažívat jen velmi výjimečně nebo vůbec. O to větší daň si pak u nich vybere snaha ho předstírat.      

Moment, říkáte si možná, takže dívat se na věci z té lepší stránky je špatně? Ne, jen je potřeba při tom nadšení nezapomínat, že to nejde za každých okolností, a přistupovat k druhým i k sobě s empatií a respektem. Když se váš kamarád například ocitne ve frustrující situaci, zkuste se vyvarovat vět jako „Podívej se na to z té lepší stránky“, „To nic není!“ nebo „Nebuď pořád tak negativní!“. Místo toho můžete říct třeba „Taky bych byl v háji, kdyby se mi tohle stalo. Můžu ti nějak pomoct?“   

Přiznejte sobě i ostatním, že se vám něco nepovedlo, že vám někdo ublížil, že se vám stala smutná věc nebo že jste chronicky nemocní a budete i nadále, ať už se na to budete snažit dívat z té lepší stránky, jak chcete. Užívejte si toho dobrého, co život přinese, a nesnažte se popírat to špatné. Řekněte si o pomoc, radu nebo o možnost se vypovídat a poskytněte to samé svým blízkým bez zbytečných řečí o tom, jak se nic tak hrozného nestalo a všechno by bylo v pohodě, kdyby se jenom trochu víc usmívali. Uvidíte, že pak budeme mít všichni k úsměvu víc reálných, nepředstíraných důvodů. 

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Marie Štefanidesová

Marie Štefanidesová

Živím se jako překladatelka, kromě toho jsem šéfredaktorkou webu Women of Brno a občas přispívám do dalších médií. Byla mi diagnostikována deprese a úzkostné stavy, přesto mě baví užívat si života, miluju dobré jídlo a pití, čtení, psaní a hraní si v jakékoliv podobě.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!