Po dvou pandemických letech jsem se na začátku toho letošního do nějakých předsevzetí příliš nehrnula, přesto začal ještě hůř, než jsem si dokázala představit. První událostí, kterou jsem si zapsala do diáře, byl pohřeb, těsně před ním jsem se navíc dozvěděla o nepříjemném problému ohledně daní. Když jsem si pak jednoho dne v prsu nahmatala bolestivou bulku, dalo by se to skoro považovat za logický vývoj.

Před časem jsem tu psala o několika ženách, kterým bylo diagnostikováno ADHD až v dospělosti. Není náhoda, že mě zaujalo zrovna toto téma – v té době už jsem totiž byla přesvědčená, že se mezi dospělé s ADHD řadím i já sama. Vyprávění respondentek o pozitivních změnách, které jim diagnóza přinesla, pro mě bylo posledním postrčením k aktivnější snaze řešit i vlastní situaci. Kromě zkušeností ostatních

Asi před deseti lety jsem procházela nejhorším rozchodem svého života. Můj expřítel mě krutě zranil a velmi dobře si to uvědomoval. Snažil se proto ulevit svému svědomí a být mi nablízku. Užili jsme si tak to nejlepší z repertoáru porozchodového zoufalství – sáhodlouhé výlevy ve zprávách, hysterické telefonáty ve tři ráno, chaotický sex s ex nebo sbírání milenců jen proto, abych mu „ukázala“. Není se

„Marie je taková přeexponovaná ve všem, co dělá,“ napsala o mě kdysi v diskusi jedna osobnost populární v mé sociální bublině. Podobné nálepky jsem si vysloužila už mnohokrát: jsem hysterická, přecitlivělá, všechno moc řeším, měla bych prostě vypnout internet a jít se projít. To se lehko řekne. Ačkoliv procházka v přírodě je rozhodně skvělá věc, nastavení mého mozku vypnout nedokáže – a upřímně, ani bych

Určitě jste už zažili pocit, kdy se vám do něčeho hrozně nechtělo nebo jste byli unavení a nesoustředění a nejradši byste si odpočinuli. Přesto jste zaťali zuby a jeli dál. Někdy to samozřejmě jinak nejde, jindy nám v odpočinku brání jen vlastní pocit viny – co když toho neudělám dost? Co když budu vypadat jako lenoch? Všude slyšíme, že musíme být za každou cenu produktivní a

Když se řekne ADHD, představí si většina lidí hyperaktivního chlapečka, který vyrušuje ve škole. Tento syndrom se však může vyskytovat jak u dívek, tak u dospělých, kteří v dětství či dospívání dostali špatnou nebo vůbec žádnou diagnózu. Neléčená jim tato nemoc může pěkně zkomplikovat život.   Mladá maminka Veronika byla jako dítě tichá a neaktivní, okolí ji často vnímalo jako línou a nepořádnou, bez zájmu o okolní

Jak jsem slíbila, po seriálech, které vám navodí dobrou náladu a dají vám zapomenout na situaci kolem, přicházejí na řadu filmy. Hezky se uvelebte se svým oblíbeným nápojem a bez dalších okolků jdeme hned na to! 1. Škola ro(c)ku (School of Rock – Netflix, Amazon Prime) Ať už jste fanoušky rockové hudby, nebo ne, tenhle milý příběh si vás zaručeně získá a dodá vám energii.

Ačkoliv to vypadá, že už můžeme za hranice obce, konec celého covidového marastu je stále v nedohlednu. A slunečné jarní počasí se také ukazuje opatrně. Jedním ze způsobů, jak se z toho nezbláznit a udělat si trochu radost, je zachumlat se doma po deku s hrnkem teplého čaje a něco hezkého si pustit. Díky různým streamovacím službám a vůbec internetu už nejsme odkázaní na televizní program,

Slunce se konečně umoudřilo a schovalo se za mrak, beru si proto židli na balkon a vychutnávám si kafíčko. A nejen kafíčko. Přímo vedle mě opojně voní bazalka, která se statečně udržela i ve vedrech. Kontroluji rajčata a mám radost, že jedno už má lákavou sytě červenou barvu. Hned ho utrhnu a zakousnu se do něj. Rozplývá se na jazyku, jeho chuť se s těmi z obchodu

Období od konce října do Vánoc pro mě patří k těm nejnáročnějším v roce. Mezi datem, kdy uplyne další rok mého života, a koncem dalšího kalendářního roku si obzvlášť bolestně uvědomuji plynutí času a přemýšlím o všem, co jsem nezvládla, o vlastní smrtelnosti a podobných zábavných věcech. K tomu stres z blížících se Vánoc, shánění dárků, řešení logistiky, kam kdy pojedeme a podobně… Úzkosti a deprese zkrátka mají žně.