Několik let zpátky jsem se ucházela o pozici redaktorky webu o mindfulness. Práci jsem sice nezískala, ale byl mi místo toho nabídnut zdarma kurz mindfulness, který tento web poskytoval. Nabídku jsem s nadšením přijala, ovšem realizace a zapojení se do kurzu byly už méně entuziastické. Sice jsem se zaregistrovala a uplatnila členský kód, dokonce jsem si pustila video z první lekce, ale tím to tak skončilo. Lektorka sama upozorňovala, že ze začátku je důležité meditaci prostě „usedět“. A že to nebude lehké. Měla pravdu. Taková meditace je totiž docela makačka. Ale o co vůbec jde?
Mindfulness, meditace, nebo také „umění všímavosti“, je technika osobního seberozvoje, původně vycházející z učení buddhistických mnichů. Jak ale sama lektorka, vystudovaná psycholožka, říká, nejde o duchovní praktiku ani relaxaci. Tato technika nás učí práci s dechem, vědomé prožívání a zaměření pozornosti dovnitř, na naše myšlenkové pochody. Jde o prožívání tady a teď, v přítomnosti, které by nám mělo poskytnout efektivnější zacházení s našimi emocemi a pomoci obstát v krizových, nepříjemných situacích – prostě je „ustát“, přijmout je. Právě akceptace je důležitým prvkem mindfulness. A to je jedna z věcí, která mi opravdu nejde.
To je jeden z důvodů, proč jsem se ke kurzu vrátila zhruba po dvou letech. Hodně se stresuji a chtěla jsem s tím něco dělat. Naštěstí registrace funguje neomezeně dlouho, takže k němu mám přístup a mohu jej i nadále využívat. To vidím jako velké pozitivum kurzů online – jsou k dispozici do konce života, a když už si člověk za ně zaplatí, nemusí se omezovat na konkrétní čas a prostor. Je přece známé, že věhlasné zahraniční univerzity už dnes nabízejí své kurzy online. Způsob vzdělávání je už mnohem flexibilnější a mně to naprosto vyhovuje. Doufám tedy, že mi meditace pomůže překonat moji neustále se strachující hlavu a být trochu víc „nad věcí“.
Foto: Pixabay
