Minulý týden jsem si užil pohodovou dovolenou s rodinou. Stihlo se všechno možné, od prohlídky krásného zámku, povídání po večerech až po návštěvu tradiční cukrárny (měli sorbet!). Od středy do soboty odpoledne dovolená na jedničku s hvězdičkou. Bohužel nic netrvá věčně. V sobotu večer přišel obrovský externí stresor v podobě telefonátu, který byl korunován otevřením noťasu.
Následně jsem zvládl napsat dva celkem lucidní maily, které měly pomoci řešit nastalou situaci. Ihned potom přišel totální fyzický kolaps. Ano, při velkém stresu se mi někdy projevy roztroušené sklerózy aktivují, ale tohle byl mega extrém. Tentokrát se rozjely v plné palbě.
Nejdříve se mi můj stabilně nízký tlak vyhoupl do výšin a chtělo se mi příšerně zvracet. Kdyby se soutěžilo v počtu krkání za vteřinu, jsem jasný favorit. Moje žena mi pomohla „dojít“ na chladný balkon, ale zabralo to jen chvilkově. Následné dění si pamatuji jen matně a útržkovitě: mžitky před očima, nevnímal jsem čas, přišla hrozná únava, neklid, ztráta koordinace celého těla a velká porucha řeči. Jít rovně nebo si jen obyčejně sednout bylo totální sci fi.
Zbytek večera je v totální mlze. Netuším, co jsem říkal a jak jsem se dostal do postele.
Prý jsem vyčerpáním nakonec usnul. Noční léky se mi podařilo lupnout až kolem čtvrté. Ráno jsem byl chvíli vzhůru a zjišťoval, jestli mi něco z projevů fyzického kolapsu nezůstalo. Jinak jsem většinu neděle prospal. Jak zbytek návštěvy u rodičů, tak následnou cestu autem domů.
Naštěstí se tahle epizodka nepřekutálela do ataky roztroušené sklerózy.
V pondělí jsem šel už minimalisticky cvičit. Během sportu na stresové okamžiky naštěstí nemyslím vůbec a zbytek dne jsem pracoval. Úterý klasicky pracovní, plus intenzivní fyzioterapie v nemocnici. Oba dny v opatrnějším módu, přece jen se mám rád a nechtěl jsem fyzické trable znovu neuváženě aktivovat.
Teď se snažím spouštěč trablů aktivně řešit a snad se mi to zdárně povede.
Po sobotní epizodce intenzivně pracuji s dechem. Soustředit se na nádech a výdech pomáhá vždycky. Je to jednoduché a zároveň efektivní.
Případně myslím na dny příští a mé pracovní i mimopracovní aktivity. Dělat práci se smyslem mě obecně uklidňuje, což je ta nejlepší antistresová kombinace. Z mimopracovních aktivit se od středy zapojuji do pravidelného cvičení paměti v nemocnici. Vidím v tom velkou naději na zacelení mého cedníku v hlavě.
Závěrem: stres a roztroušená skleróza se nemají v lásce. Odpočívejme, sportujme, pracujme s dechem a dělejme, co máme rádi. Ať si na nás ataka jen tak nepřijde.
Klidné prázdninové dny!
Foto: Pixabay.com
