Občas nás v životě potkají nemilé okamžiky nebo události, u kterých nemáme jinou možnost než se s nimi vyrovnat. Zdravotně postižení tohle dobře znají. Narážejí na předsudky, netoleranci a setkávají se bohužel i s diskriminací. Přesto někteří z nich dokážou být plní optimismu a mnohdy dodávat sílu i ostatním. Jak to dělají?
V předešlých dvou článcích jsme se věnovali diskriminaci spíše z teoretického a praktického hlediska. Diskriminace však nemá jen svou faktickou a právní dimenzi. Časté a mnohem závažnější dopady má na psychiku a sebepojetí diskriminované osoby.
Diskriminace je už ze své povahy aktem sociálním, čímž dostává osobu, s níž se nezacházelo rovně, do problematických situací. Ztotožní-li se s rolí outsidera, pak z pozice osoby, na niž je vyvíjen tlak a která není v daném prostředí vítána či přijímána, zásadně utrpí psychika. Typické je to v případech diskriminace v zaměstnání. Diskriminovaný se často ocitá v kolektivu sám, pociťuje slabost své pozice, je izolován od kolegů a společně s tím roste oboustranná nedůvěra. Opuštění či ztráta zaměstnání tak paradoxně mohou znamenat úlevné východisko a fakticky, byť jen krátkodobě, přehluší nastalý existenční problém.
Emocionální dopady diskriminace
Horší variantou emocionální reakce na diskriminaci, a bohužel poměrně častou, je uzavření se do sebe, pasivita, pocit bezmoci, a co hůře, také rezignace na jakoukoliv obranu. Diskriminovaný se tak vzdá jakékoliv možnosti, která by mohla situaci řešit a zlepšit jeho postavení vůči diskriminující osobě. Obává se přitom dalšího zhoršení svého postavení. Rezignace na jakoukoliv obranu mnohdy plyne už z předchozích negativních zkušeností a z nedůvěry v instituce a jejich zástupce. Diskriminovaný předpokládá, že o jeho případ nebude patřičný zájem, má nedůvěru ve vymahatelnost práva a obává se i finanční nákladnosti při hájení svých práv. Praxe opravdu bohužel ukazuje, že například náhradu nemajetkové újmy soudy nepřiznávají příliš často.
Statistika nuda je, má však cenné údaje
V loňském roce provedla Kancelář veřejného ochránce práv výzkum, v jehož rámci zjišťovala, v kolika diskriminačních sporech rozhodovaly soudy v letech 2015–2019, čeho se žaloby namítající nerovné zacházení týkaly a jak v nich soudy rozhodly. Ze závěrečné zprávy k výzkumu, vydané 1. října 2020, vyplývá, že soudy rozhodovaly o 90 žalobách s námitkou diskriminace. Jen polovina žalobců však byla ve sporu úspěšná. Ve zprávě též stojí, že nejčastěji lidé napadají diskriminaci v zaměstnání, a to především z důvodu zdravotního postižení, věku a pohlaví. Těm, kteří se svým nárokem před soudem obstáli, však soudy přiznaly jen nízké odškodné. Z těchto získaných dat lze dovodit, že antidiskriminační žaloby dosud postrádají preventivní, satisfakční i sankční účinky. Výzkum tak potvrdil, že je antidiskriminační zákon ještě v plenkách a je potřeba ho změnit.
Zachovejte chladnou hlavu, nezůstávejte sami
Tou lepší z cest, jak si zařídit spokojenější život, je zvolit aktivní přístup. Nejprve si však rozmyslete, co v dané situaci považujete za nejnaléhavější, a seřaďte priority podle důležitosti, co potřebujete vyřešit hned a co můžete nechat na později. Když se vypořádáte s jedním nebo dvěma problémy, získáte pocit větší kontroly nad situací a posílíte vlastní schopnost zvládat zátěž.
Snažte se o své situaci shromáždit co nejvíce podkladů (např. svědectví, e-maily). Je také dobré o tom někomu vyprávět (sdílená starost je poloviční starost). Můžete zjistit, že podobnou situaci zažívají i další osoby ve vašem okolí, vzájemně se podpořit a hledat řešení. Obraťte se na příslušné pracoviště, na nadřízené nadřízených, kontaktujte odbory, vyhledejte odborníky z oblasti rovných příležitostí nebo kontaktujte právní poradenství. Možnosti bezplatné právní pomoci existují. Jsou to například:
- Asociace občanských poraden
- Studentské právní poradny ve spolupráci s magistráty měst
- Neziskové organizace a spolky – např. Spolek Revenium a redakce magazínu Inspirante a jejich poradny
- Česká advokátní komora
- Regionální poradenská centra pro zaměstnance
- Pro bono aliance – probonoaliance.cz
Zkrátka, buďte si vědomi svých omezení a využívejte dostupnou pomoc ostatních – např. zdravotníků a psychologů, kteří vám pomohou cítit se lépe a povzbudí vás, abyste uplatňovali pozitivní strategie zvládání těžkostí. Jsou to třeba:
- Praktičtí lékaři, kliničtí psychologové, psychiatři
- Linky důvěry a linky bezpečí. Linka psychopomoci
- Centra krizové intervence a SOS centrum Diakonie
- Neziskové organizace a spolky – např. Spolek Revenium a redakce magazínu Inspirante a jejich poradny
- Senior telefon
Vyhledejte také pomoc kolegů, rodiny, přátel, místních zastupitelů nebo vůdčích osobností vaší obce, abyste získali kontrolu nad situací. Využijte a trénujte také vlastní dovednosti, jak zvládat zátěž, abyste se vzchopili dlouhodobě.
A pamatujte, že když už kráčíte peklem, je důležité se nezastavovat. A když už vás něco zastaví, tak si při té příležitosti na tom pekelném ohni aspoň opečte buřty…
Foto: Pixabay
