Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Ronald David Laing byl skotský psychiatr. Jeho teorie vycházely z psychoanalýzy a byly ovlivněny existenciální filozofií, například J. P. Sartrem, ale i Karlem Marxem. Je přiřazován k tzv. antipsychiatrii, politicky pak v 60. letech k nové levici. Kniha Sanity, Madness and the Family je považována za základní dílo antipsychiatrie. Psychiatr v ní vychází z myšlenky, že chování schizofreniků je pochopitelné, když se zařadí do kontextu, zejména rodiny. Laing psal rovněž poezii, trpěl depresemi a měl problémy s alkoholem.

Ronald David Laing se narodil 7. října 1927 ve skotském Glasgow, zemřel 23. srpna 1989 ve francouzském Saint‑Tropez. Jeho otec byl inženýr a v letech, kdy byl Laing teenager, se psychicky zhroutil. Matka bývá popisována jako psychicky zvláštní. Laing se potýkal s vlastními psychickými problémy, trpěl alkoholismem a klinickou depresí. Měl šest synů a čtyři dcery se čtyřmi ženami. Jeho syn údajně prohlásil za ironické, že se jeho otec proslavil jako rodinný psychiatr, a přitom se nestaral o vlastní rodinu.

Laingova psychiatrická kariéra se týkala především psychotiků a schizofreniků. Bývá řazen k tzv. antipsychiatrii. To je široké hnutí převážně anglosaského původu, které se v 60. letech 20. století vymezilo vůči kritériím a metodám klasické psychiatrie. Stoupenci tohoto hnutí odmítali pojetí psychických poruch jako specifických nemocí, chápali je jako reakce na sociální prostředí. Klasická psychiatrie je podle nich oporou patologické a patogenní společnosti. Klasické psychiatrické výklady údajně brání kritice stavu společnosti a psychiatrické metody schvalují společenské násilí a jsou nástrojem moci pod rouškou medicíny a vědy.

Laing se inspiroval existenciálními filozofy, například psychiatrem a filozofem Karlem Jaspersem, který ve své knize Obecná psychopatologie uvedl, že mnoho symptomů psychických nemocí mohou vykazovat symptomy jiné, primární poruchy. Kybernetik Gregory Bateson a jeho kolegové zase postulovali teorii schizofrenie, která říká, že její příčinou je tzv. dvojná vazba. To znamená, že jedinec dostává ambivalentní zpětnou vazbu od okolí, například od matky či jiné primárně pečující osoby, a to může později vyústit ve schizofrenii. Schizofrenie je tak podle teorie dvojné vazby vyjádřením stresu a měla by být hodnocena jako katarzní a transformativní zkušenost. Laing měl na schizofrenii podobný názor: domníval se, že údajné podivné chování a zjevně nesouvislou řeč psychotiků je třeba chápat jako pokus komunikovat obavy a těžkosti, obvykle v situaci, kdy „normální“ řeč není možná. Vyzdvihoval roli společnosti, především rodiny.

Laing celkově nevnímal psychopatologii jako zasazenou do biologických či psychických orgánů, ale spíše do sociálního prostředí, domova, který dává vzniknout samostatnému jedinci a kultivuje jej. Tato znovuzhodnocení a důraz na proces vzniku poruchy byla v přímé opozici k tehdejší psychiatrické ortodoxii, jež chápala jedince v rámci dichotomie na psychologické subjekty a patologické identity. Laing byl průkopníkem ve vyzdvižení tématu psychotického chování a mluvy jako validní exprese distresu, zasazené do osobní symboliky jednotlivce, která je srozumitelná pouze v situaci „nemocného“. V reakci na Batesonovu dvojnou vazbu sám přišel s konceptem popisujícím proces „zbláznění se“ (going mad).

Je důležité zmínit, že Laing nikdy neodmítal existenci duševních poruch, ale viděl je radikálně odlišně od současníků. Pro Lainga je duševní nemoc transformativní epizoda, která je přirovnávána k zážitkům při šamanských rituálech a poutích. V tomto smyslu se poutník může vrátit ze své cesty obohacen o řadu podstatných vhledů a může se stát (v pohledu Lainga a jeho následovníků) moudřejším a více ukotveným jedincem. 

Laing měl vliv na velkou část psychiatrie, byly založeny spolky a nadace pracující podle jeho pojetí. Jeho bouřlivým životem bylo inspirováno mnoho filmů a her. Ačkoliv byl ve své době známou celebritou, u nás není příliš znám. Do češtiny je přeložena jeho kniha s názvem Rozdělené self a sbírka básní Uzly.

Foto: Wikipedia Commons

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!