Občas nás v životě potkají nemilé okamžiky nebo události, u kterých nemáme jinou možnost než se s nimi vyrovnat. Zdravotně postižení tohle dobře znají. Narážejí na předsudky, netoleranci a setkávají se bohužel i s diskriminací. Přesto někteří z nich dokážou být plní optimismu a mnohdy dodávat sílu i ostatním. Jak to dělají?

V předešlých dvou článcích jsme se věnovali diskriminaci spíše z teoretického a praktického hlediska. Diskriminace však nemá jen svou faktickou a právní dimenzi. Časté a mnohem závažnější dopady má na psychiku a sebepojetí diskriminované osoby.

Diskriminace je už ze své povahy aktem sociálním, čímž dostává osobu, s níž se nezacházelo rovně, do problematických situací. Ztotožní-li se s rolí outsidera, pak z pozice osoby, na niž je vyvíjen tlak a která není v daném prostředí vítána či přijímána, zásadně utrpí psychika. Typické je to v případech diskriminace v zaměstnání. Diskriminovaný se často ocitá v kolektivu sám, pociťuje slabost své pozice, je izolován od kolegů a společně s tím roste oboustranná nedůvěra. Opuštění či ztráta zaměstnání tak paradoxně mohou znamenat úlevné východisko a fakticky, byť jen krátkodobě, přehluší nastalý existenční problém. 

Emocionální dopady diskriminace

Horší variantou emocionální reakce na diskriminaci, a bohužel poměrně častou, je uzavření se do sebe, pasivita, pocit bezmoci, a co hůře, také rezignace na jakoukoliv obranu. Diskriminovaný se tak vzdá jakékoliv možnosti, která by mohla situaci řešit a zlepšit jeho postavení vůči diskriminující osobě. Obává se přitom dalšího zhoršení svého postavení. Rezignace na jakoukoliv obranu mnohdy plyne už z předchozích negativních zkušeností a z nedůvěry v instituce a jejich zástupce. Diskriminovaný předpokládá, že o jeho případ nebude patřičný zájem, má nedůvěru ve vymahatelnost práva a obává se i finanční nákladnosti při hájení svých práv. Praxe opravdu bohužel ukazuje, že například náhradu nemajetkové újmy soudy nepřiznávají příliš často.

Statistika nuda je, má však cenné údaje

V loňském roce provedla Kancelář veřejného ochránce práv výzkum, v jehož rámci zjišťovala, v kolika diskriminačních sporech rozhodovaly soudy v letech 2015–2019, čeho se žaloby namítající nerovné zacházení týkaly a jak v nich soudy rozhodly. Ze závěrečné zprávy k výzkumu, vydané 1. října 2020, vyplývá, že soudy rozhodovaly o 90 žalobách s námitkou diskriminace. Jen polovina žalobců však byla ve sporu úspěšná. Ve zprávě též stojí, že nejčastěji lidé napadají diskriminaci v zaměstnání, a to především z důvodu zdravotního postižení, věku a pohlaví. Těm, kteří se svým nárokem před soudem obstáli, však soudy přiznaly jen nízké odškodné. Z těchto získaných dat lze dovodit, že antidiskriminační žaloby dosud postrádají preventivní, satisfakční i sankční účinky. Výzkum tak potvrdil, že je antidiskriminační zákon ještě v plenkách a je potřeba ho změnit.

Zachovejte chladnou hlavu, nezůstávejte sami

Tou lepší z cest, jak si zařídit spokojenější život, je zvolit aktivní přístup. Nejprve si však rozmyslete, co v dané situaci považujete za nejnaléhavější, a seřaďte priority podle důležitosti, co potřebujete vyřešit hned a co můžete nechat na později. Když se vypořádáte s jedním nebo dvěma problémy, získáte pocit větší kontroly nad situací a posílíte vlastní schopnost zvládat zátěž.

Snažte se o své situaci shromáždit co nejvíce podkladů (např. svědectví, e-maily). Je také dobré o tom někomu vyprávět (sdílená starost je poloviční starost). Můžete zjistit, že podobnou situaci zažívají i další osoby ve vašem okolí, vzájemně se podpořit a hledat řešení. Obraťte se na příslušné pracoviště, na nadřízené nadřízených, kontaktujte odbory, vyhledejte odborníky z oblasti rovných příležitostí nebo kontaktujte právní poradenství. Možnosti bezplatné právní pomoci existují. Jsou to například:

  • Asociace občanských poraden
  • Studentské právní poradny ve spolupráci s magistráty měst
  • Neziskové organizace a spolky – např. Spolek Revenium a redakce magazínu Inspirante a jejich poradny
  • Česká advokátní komora
  • Regionální poradenská centra pro zaměstnance
  • Pro bono aliance – probonoaliance.cz

Zkrátka, buďte si vědomi svých omezení a využívejte dostupnou pomoc ostatních – např. zdravotníků a psychologů, kteří vám pomohou cítit se lépe a povzbudí vás, abyste uplatňovali pozitivní strategie zvládání těžkostí. Jsou to třeba:

  • Praktičtí lékaři, kliničtí psychologové, psychiatři
  • Linky důvěry a linky bezpečí. Linka psychopomoci
  • Centra krizové intervence a SOS centrum Diakonie
  • Neziskové organizace a spolky – např. Spolek Revenium a redakce magazínu Inspirante a jejich poradny
  • Senior telefon

Vyhledejte také pomoc kolegů, rodiny, přátel, místních zastupitelů nebo vůdčích osobností vaší obce, abyste získali kontrolu nad situací. Využijte a trénujte také vlastní dovednosti, jak zvládat zátěž, abyste se vzchopili dlouhodobě.

A pamatujte, že když už kráčíte peklem, je důležité se nezastavovat. A když už vás něco zastaví, tak si při té příležitosti na tom pekelném ohni aspoň opečte buřty…

Foto: Pixabay

Picture of Martina Slaninová

Martina Slaninová

Mou prací a zároveň koníčkem je právo a jeho vymáhání. I když se na právnických fakultách odnepaměti učí, že právo není totéž co spravedlnost, domnívám se, že jedno bez druhého není možné. Mou snahou je proto aplikovat právo tak, aby jeho jediným cílem bylo dosažení spravedlnosti. Nejvíce mě zajímají oblasti odškodňování zdraví, medicínské právo a princip ochrany slabší strany. Vystudovala jsem právnickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni a vedle toho právní specializaci se zaměřením na právo sociálního zabezpečení. Relaxuji u dobré knihy nebo filmu, v přírodě, mám ráda procházky po lese, kočky a zajímám se o psychotronické fenomény v medicíně. Mými koníčky jsou také interiérový design, háčkování a pletení.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ