Kde hledat vlastní zdroje, sílu, příčetnost v současné situaci? Jak už je pro nás Čechy typické, vlna solidarity na sebe nenechala dlouho čekat: online i offline svět se plní dobročinnými sbírkami, ať už je to finanční, materiální či přímo osobní pomoc Ukrajincům na místě. Jako před dvěma lety, kdy začínala pandemie koronaviru, je to, bez vší patetičnosti, dojemné a já za to cítím obrovskou vděčnost. Vděčnost za svobodnou a bezpečnou zemi, ve které žiju, vděčnost za občany, kteří se neváhají spojit v jeden celek a něco dělat proti válce. Sama se přitom snažím dělat, co můžu, a zároveň dbám na to, abych se nezhroutila; je těžké neotvírat zprávy a sociální sítě, které jsou válkou na Ukrajině plné: na jednu stranu člověk chce chvíli klid, na druhou potřebujete vědět aktuální informace, protože situace je příliš intenzivní a kritická na to, abychom ji ignorovali. Osobně nemám žádné přátele ani známé mezi Ukrajinci, takže by se zdálo, že se mě to tolik netýká, ale opak je pravdou: tato válka se týká nás všech, bez ohledu na osobní konexe; nás Čechy o to víc, že Ukrajina je vzdálená zhruba 300 kilometrů od naší země; tento fakt nelze nebrat v potaz: je dost dobře možné, že válka zasáhne i naši zemi, je třeba počítat s jakoukoliv možností, neboť Putin je krajně nebezpečný šílenec, který nezná hranic ani mezí.
Kde tedy brát nadhled a zdravý rozum, když svět upadá do šílenství války? Především u sebe a svých blízkých. Je to klišé, ale je to tak. Přes všechnu iniciativu, aktivitu a pomoc je třeba si také uvědomit, že ne všechno můžeme ovlivnit. Ano, dokážeme mnoho, víc, než si myslíme. Ale jak říká letuška předtím, než vzlétneme do závratných výšin, v případě nehody nasaďte masku v první řadě sami sobě. A já si myslím, že to platí i o současné situaci. Je důležité udržovat kontakt s rodinou, zavolat rodičům a říct jim, že je máme rádi, a posdílet obavy a strach. Ty jsou, mimochodem, naprosto namístě a je v pořádku cítit se špatně. Je to známkou toho, že nám svět a jeho bezpečí nejsou lhostejné. A zájem o naše bezprostřední okolí je znakem zdravé osobnosti. Budujme a kultivujme toto zdraví a nebojme se setrvat v naší úzkosti, nejistotě, katastrofických scénářích. Zároveň neciťme vinu za to, že my se máme dobře, a Ukrajinci trpí. Je naprosto v pořádku zajít si na koncert nebo zaběhat, zkrátka žít dál normální život, navzdory válce. My za to nemůžeme. Jediné, co můžeme, je cítit vděk, otevřít svá srdce a dělat maximum podle svých aktuálních možností a kapacit. Držím nám všem palce, a držím palce Ukrajině, ať se šílenství války brzy izoluje a zneškodní. Musíme věřit. Nic jiného nám nezbývá.
Foto: Pixabay
