Sněženky a krokusy zvědavě vystrkují hlavičky ze zeminy, aby se ujistily, že brzy přijde jaro. Hned bych je následovala a vystrčila ven aspoň nos. Ten je však zatím odřený a trvale v akci. Měla jsem totiž výborný nápad! Rozhodla jsem se potrénovat imunitu a vyrazit si mezi lidi. Co na tom, že na prahu chřipkové epidemie…

Často mívám vskutku hovězí nápady. Tak se hloupostem u nás doma vždy říkalo. Kolikrát až zpětně se divím, jak mě něco tak zjančeného mohlo napadnout. Někdy vím rovnou, že se nepouštím do úplně vychytaných kousků. Přesně to se stalo před třemi týdny.

Když trošku rozumu dostal Crohn, já jej ztratila. Vyjela jsem si do města. Na poradu, na kávičku do kavárny, do obchodu, na poštu. Na zmíněném programu by nebylo nic k údivu, kdyby… Jednak jsem už dlouho nikde nebyla, takže jistě chápete, že jsem měla vyloženě oslavu! Setkání s kolegy a kamarády mě krásně osvěžilo. To byla ta příjemnější část. Jenže coby člověk s autoimunitním onemocněním bych neměla příliš riskovat, protože mé tělo rádo polapí kdejaký bacil, ale to jsem tentokrát lehkovážně podcenila. 

Při cestách autobusem, metrem a všude, kudy ten den vedly mé kroky, jsem nevytáhla z tašky respirátor. To nebude problém, něco musím vydržet. A kolem se to zdá být v pohodě! Trošku imunitu poškádlíme… Večer jsem domů přijela sice unavená, ale konečně zase veselá a spokojená. Rebelka!

Jaké překvapení, když jsem do dvou dnů nepolkla, vyletěla mi horečka a z průdušek i nosních dutin se stalo jedno velké nepřehledné bitevní pole. „Brebera“ je nějaká rezistentní, vytrvale se s ní přetahuji a sousedy děsím projevy výsledku své výpravy za hranice těch nejvšednějších dní. 

Nenechám se zastrašit. Rozhodně si s kamarády na kávičku zajdu znovu. Jen si to příště lépe naplánuji a zvážím, kdy je ještě prostor pro hrdinství a kdy už zase nasadit respirátor na čumák, případně pár dní počkat… 

Opatrujte se a nedělejte psí (hovězí) kusy!

— Čin nemusí vždy přinést štěstí, ale bez činu není štěstí. —  Benjamin Disraeli 

— Všechny bezvýznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a uváženou lehkovážností. —  Oscar Wilde

Foto: Pixabay

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ