Po dlouhé době jsem si dopřála thajskou masáž a došlo mi, že jsem s vámi ještě nesdílela své zkušenosti a postřehy z masáží po mé operaci stomie. Masáže si užívám celý život stejně jako návštěvu lázní nebo třeba sauny. Stomii jsem nepovažovala jako překážku, a tak mě po operaci ani nenapadlo se svého požitku vzdát. A jsem velice ráda, že jsem tak učinila.
Za těch necelých deset let života se sáčkem na břiše jsem navštívila nesčetně druhů masáží i míst, kde je provádějí. Prvopočáteční stud nahoty a odhalení svého postižení za několik měsíců vystřídal přístup jako by se nechumelilo. Prostě se objednám, svléknu a jen oznámím, že mám stomii, ale že se opravdu nemusí bát na mě pořádně sáhnout, nejsem z cukru. Reakce masérů vždy byly pozitivní, nikdo mě neodmítl ani se nadlouho nad mojí ozdobou nepozastavil. Pouze se mě během masáže často ptají, jestli je všechno v pořádku, a před začátkem mě upozorní, abych se kdykoli ohlásila, pokud by mi něco bylo nepříjemné nebo bolelo. Mé jediné zadání zní, že nechci masáž břicha, celkem pochopitelně…
Vyzkoušela jsem masáž klasickou thajskou, olejovou thajskou, lymfatickou, bahenní, sportovní, reflexní, aromaterapeutickou, lávovými kameny… Vím, že jsem na několik z nich zapomněla. Prostě jsem jich vyzkoušela velké množství a nikdy jsem neměla problém. Jen když mi bylo hůř, tak jsem šla spíš na hloubkovou pomalou masáž než na sportovní, spíš hlazení než lámání.
Masáže, lázně, jóga nebo třeba fyzioterapie jsou podle mě důležité v životě zdravého člověka, natož pak v životě s onemocněním. Potřebujeme si odpočinout, nechat se hýčkat a pomoct od ztuhlých a stažených svalů. Protáhnout tam, kde je to stažené, a posílit tam, kde je to moc povolené. Operace a farmakologická léčba zanechává na těle následky, jizvy, srůsty…
Musíme se o sebe starat, abychom co nejdéle žili šťastně a mohli normálně fungovat a hýbat se. Stomie rozhodně není překážka, jen je potřeba najít pro sebe tu nejvhodnější variantu. Na trhu je jich dnes nepřeberné množství.
Tak se hezky hýčkejte!
Foto: pixabay.com
