Vím, že máš práce nad hlavu. Děti ti dávno napsaly a poslaly své dopisy s nejtajnějšími přáními, která se jim teď snažíš vyplnit – však zvoneček tě přivolá do téměř každé domácnosti co nevidět! Vlastně ani nevím, jestli ti mohou psát i dospělí. Ale určitě vím, že bylo daleko snazší činit tak jako malé děcko. Pro mě i pro tebe…

Hračka, kniha, pěkné ložní povlečení, v nejbujnějších snech běžky. To byly položky, které sis odškrtával a pod stromečkem nechával třeba Husákovým dětem. Dnes máš jistě plnou hlavu starostí, jak se vypořádat s dárky, kterých je v seznamech čím dál víc, kolikrát takové, že snad i ty už musíš hledat na internetu, co si to současné ratolesti ve skutečnosti přejí! A já ti teď tvořím psaní, ve kterém najdeš dokonce zapeklitější prosby a přání.

Sice se stále dívám na svět očima dítěte, ale když se mě zeptáš, co mi máš přinést, nebudou to materiální touhy. A jako dospělák netoužím ani po drahých špercích či vozech, ani po luxusních dovolených. Moc bych si přála zdraví pro všechny, důstojnost a minimum bolesti. Život v radosti, pospolitosti, lásce a míru; ve světě bez válek, zvůle a bezmoci. Hojnost v rozumné míře, zato dostupnou ve vysoké kvalitě a skrz celou naši planetu. Kdyby se ti podařilo zatočit se všemi smrtelnými viry a bakteriemi, pak už každý musí uvěřit, že existuješ! 

Dovedu si představit, jak se ti teď nad těmito řádky mlží brýle! Určitě je nosíš, viď? Také mi je jasné, že tentokrát patřím mezi naprosto neskromné pisatele! Ještě jasnější mi je, že tohle splnit nemůžeš. Protože to vše je jen na nás, na lidech.

Ježíšku, děkuji ti za snahu, děkuji ti, že rok co rok přinášíš naději a překvapení. Rozzářené oči, barvy, vůně a kouzla. Okamžiky, kdy už nemůžeme dospat. Letos je pro nás tvá přítomnost obzvlášť důležitá. Co si budeme nalhávat, pomoc potřebujeme. Ať už jakoukoli. Ježíšku, krásné svátky i tobě!

– Kdo sází stromy, i když ví, že nikdy nebude sedět v jejich stínu, přinejmenším začal chápat smysl života. –

R. Thákur

– Dopřej mi chuť k jídlu, Pane, a taky něco, co bych jed‘, dej mi zdravé tělo, Pane, a nauč mě s ním zacházet. –

sv. Tomáš More

Foto: pixabay.com

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!