O zettépkách a jízdenkách aneb Jak přesně mých sedm korun vytrhne krajskou kasu?

Jak oholit invalidu? Pokoutně, potichu a na poslední chvíli. Jak jinak si vysvětlit změnu tarifů Pražské integrované dopravy, kterou chystá Středočeský kraj od prvního dubna. A ne, apríl to opravdu není. Držitelé průkazů ZTP a ZTP/P budou nově za jízdné v pásmech mimo Prahu platit, hlavně ale přijdou o jednu z nesmírně užitečných, fungujících a zažitých úlev. Jak pitomci budou muset při nástupu chrastit drobnejma, nebo si vyřídit další průkazku a ještě se tvářit, že cajk. Kraj na ně přece myslel a moc jim to nenasolil.

A co, řekne si zdravý čtenář, který cestuje světem s Lítačkou málem vytetovanou na zápěstí, co  bych já dal za to nemít to v plný palbě! A co, řekne si v autě řidič, kterého zaráží, že by někdo jako invalida vůbec chtěl cestovat. Obzvlášť sockou… pardon, autobusem. A co, řekne si altruista, kterému v kontextu politického dění přijde v pořádku, že se každý někde uskromní, vždyť je to maličkost.

A co? Ukazuje se, jak mizivé je porozumění tomu, co znamená být invalidní cestující a jak málo stačí, aby nám hodili klacky pod nohy. A protože nejsme dostatečně vážená, homogenní a velká volební skupina, tak proč to nezkusit, že. 

  • Kraji, nerozumíte tomu! 
  • Nevíte, jaké to je, když máte pohybové potíže nebo třeba špatně vidíte, a snažíte se vydrápat do autobusu a všechno stihnout tak rychle, aby se mezitím bus nerozjel nebo vás nikdo nesrazil.
  • Nevíte, jak důležité je dělat při nástupu co nejméně věcí a moct se soustředit jen na to nejnutnější.
  • Nevíte, jak ponižující je, když se na vás řidič ani nepodívá, ani nepozdraví, protože předložením zettépka jste rázem pod jeho rozlišovací schopností. 
  • Nevíte, jaké je muset vysvětlovat, že průvodce mít můžete, ale nemusíte.
  • Nevíte, že veškerý bezbariérový nástup je k ničemu, když řidič špatně zastaví.
  • Nevíte, že dost lidí s handicapem jezdí hromadnou dopravou proto, že auto řídit nemůže nebo náklady na jeho pořízení a provoz jednoduše neutáhne.
  • Nevíte, jak ponižující je s handicapem vyvracet nesmysly a zároveň lovit z éteru jednotlivé informace, které se vás sice týkají, ale zjevně ne tak moc, aby se někdo namáhal vám je vůbec říct, natož s předstihem.
  • Nevíte nic. To vám nikdo zazlívat nemůže, jenže vy ani vědět nechcete. 
  • Sednete a bez jakýchkoliv ekonomických podkladů nebo propočtů nebetyčně zatížíte skupinu těch, co ve veřejném prostoru neřvou. A ještě doufáte, že si toho nevšimneme a ex post vlny dělat nebudeme.

Možná by mi nemělo vadit začít platit, jenže mně to vadí, a moc. Vadí mi, jak tiše a v koutečku se celá změna uveřejnila, přitom u držitelů průkazek jde o změnu jako hrom, o obrovský zásah do míry pohodlí, kterou doklad přináší.

  • Člověk s handicapem totiž tráví velkou část života dokazováním toho, jak na tom je, jakou „dávku“ si zaslouží a jestli vůbec, proto je pro něj úleva, když do nějaké administrativy vůbec vstupovat nemusí. A to tady už nebude pravda. Jasně, můžu jezdit i bez Lítačky, ale to zas budu muset lovit mince. A mimochodem, mám tasit ZTP a k tomu Lítačku, dva doklady? Nebo jeden, ale při jakýchkoliv problémech se zettépkem budu navrch řešit ještě problémy s Lítačkou? A vzorek moči potřeba nebude? A průvodce co, jede v tom se mnou za prachy nebo zadara?
  • Nechci najednou při nástupu řešit peníze, jízdenky a podobné věci. Byl to snad jediný luxus, který jsem si při přepravě mohla dopřát.
  • Odmítám nesmyslně sypat drobný šušně na bezednou hromadu něčeho, co se nerentuje. Ne takhle.
  • Opravdu máme platit (a to doslova) za to, že tu roky byli u kormidla populisti, co po zahrnutí všech slev nechali cálovat cesty prakticky jen ty, co ve finále stejně radši jezdili autem?
  • Fakt se to musí lepit zrovna takhle? Stojí to vynaložené úsilí, administrativa, změny a naprosto minimální zisk opravdu za to? Fakt nám to chcete neúměrně zkomplikovat kvůli takovéhle sumě?

Ve mně máte cestující, která pravidelně (a kdysi každý všední den) dojíždí dvacet pět let. Ve mně máte cestující, která nedá na Pražskou integrovanou dopravu dopustit, protože to tu máme vymakaný jako málokde ve světě. A ano, máte ve mně i cestující, kterou čím dál tím víc trápí zácpy, moc zastávek na znamení, na kterých nestíhá vystoupit, bídná čistota ve vozech a víc nebo míň skrývaná agresivita a buranství.

Dobře vím, že věci zadarmo ve skutečnosti zadarmo vůbec nejsou, a jsem si jistá, že na průkazku ZTP a ZTP/P se váže řada slev, které jsou zbytečné. Třeba zlevněný vstup na nějakou památku je mi k ničemu, když se tam stejně nedostanu. Klidně bych platila normální taxu, a postupně tak přispěla k lepší přístupnosti. Jenže nás se na názor a potřeby nikdo neptá, nehledě na to, že ani důstojná cena nezajistí, že se finance opravdu dostanou tam, kde budou k užitku. A to je jen jeden příklad z mnoha. 

Ale o dojíždění tohle opravdu neplatí, tam je ono zdarma opravdu namístě. Zpoplatnit jízdné invalidům je prostě úplně špatně z mnoha důvodů. Korunu tomu ale nasazuje to, jak se už od ledna veřejně a za mohutného potlesku probírá, že budou nově slevy pro lidi s invalidním důchodem třetího stupně. Hurá, akorát že nevíme, jak je prokazovat, takže možná od léta? A lup, mezitím v tichosti zpoplatníme jízdné lidem s průkazkami ZTP a ZTP/P, startujeme od dubna a zveřejníme to na jediném webu šestnáctého března. No mňam! Logiku to nemá a navzájem se to v podstatě vylučuje. A jestli si doteď lidi pletli dojmy s pojmy, tak teď z toho bude galimatyáš.

Jenže když se o jednom (zdražování) mlčí a druhé (zlevňování) se vynáší do nebes, tak jde zase jenom o promo, co dobře vypadá. Že se nikdo neobtěžoval podívat se na to lidsky, mě už ani nepřekvapuje, ale tady brutálně neštymuje ani ta kalkulačka.

Smutný. O nás bez nás. Zase.  Ale co se divím, vždyť my přece k volbám ani nedolezem.

Zdroj&foto: pid.cz

Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!