Už je to tady zase. Částka na vyúčtování nesedí a já nevím proč.
Koukám do rozpisu a začínám se chytat. Všichni telefonní operátoři mají ze zákona povinnost klientům, co mají průkaz ZTP/P nebo nově i nízký příjmy, snížit tarif o dvě stovky. Modrej to dotáhl k dokonalosti a sumu navýšil ještě o padesát korun. Vždycky mi to přišlo jako hezký gesto a slušná konkurenční výhoda. Až doteď. Teď tuhle částku zrušili.
Jasně, operátor si s tarifem může dělat, co uzná za vhodný. Sice má povinnost o tom klienta informovat, ale zatímco jindy mi akční smsky chodí i na záchod a služebníček je schopnej s něčím neodolatelným volat v sobotu večer a v neděli ráno, o takhle velký změně se téměř mlčí. Vmáčkne se pár slovy do vyúčtování a nazdar bazar.
Vytáčí mě to. Připadám si, jako by se mě pokoušeli nachytat na švestkách.
Kdo si pravidelně kontroluje vyúčtování? Není výhodou jedniček a nul právě tohle – kouknu na smsku, částka sedí, hotovo? Tak prej ne, rozpis zkoumat musím, protože co kdyby náhodou. A to je vážně takovej problém zvednout telefon nebo poslat smsku, že v tarifu se chystá změna? Asi je, pak by si toho klient všimnul. Šel by se handrkovat na prodejnu nebo rovnou přešel jinam, ale takhle je to jeho chyba, protože nečte.
Roztomilý je, že tohle je v krátký době už podruhý. Před časem se tarif zvednul o první padesátku, tentokrát výměnou za data „zdarma“. Do tý doby jsem si bláhově myslela, že zdarma je za nula, a ke všemu jsem celou zimu poslouchala, jak se mám stavit a vyzvednout si dárek s obrovskou slevou… Prosím vás, přestaňte s tím!
Přestaňte mě oslovovat křestním, vtírat se mi do přízně, bombardovat blbostma a rozdávat cetky. Soustřeďte se na to důležitý, na spokojenost vašich oveček, nastavení služeb a komunikaci se zákazníkem. Nezaškodilo by taky přestat očekávat, že průměrnýmu klientovi je někde mezi třinácti a třiadvaceti a nenabízet balíčky, co vám ospravedlní, že budete škubat někde jinde.
Vím, že jste hlavně obchodníci a že mezi tím vším děláte i spoustu záslužných věci, díky, i proto držím. Jenže k čemu, když jsem bezvýznamná položka? Je fuk, že jsem u vás víc než dvacet let. Mně ne, ale vám jo. Kdyby to bylo ve skutečným partnerství, dočkala bych se sem tam kytičky, tady ale čekám hlavně zádrhel – kdy se co zdraží, zruší nebo v „mým zájmu“ vylepší tak hloupě, že to pro mě bude nepoužitelný. Skoro každou zpětnou pečlivě vyplňuju v marný naději, že se to někde odrazí. A nic.
Chci s někým mluvit. Je tu virtuální asistentka, ale naštěstí má všech pět pohromadě a přepojí mě na chat s živým člověkem, slečnou, která mě za úvodní větou přivítá smajlíkem. Zjistí si, kdo jsem, a okamžitě mě uvede do reality, přece jsem byla informována před čtvrt rokem, takže cajk a bez smajlíka. S kým můžu řešit, že se mi to nelíbí? S nikým. A navrch údiv nad rozmrzelostí, když sleva mi pořád ještě zůstala.
Vážená slečno, vážený operátore, ty dvě stovky nejsou žádná sleva! Klidně se točte jen na nich, ale dochází vám, že je mám proto, že mám ochrnutý tělo? Na kolik si svýho zdraví ceníte vy? Za kolik byste kousli to, že se na vás ostatní dívají imrvére jako na něco sociálního (a ještě to tak pojmenujou), co si neváží „výhod“, které se mu nabízejí? Jaká výhoda, když ji nařizuje zákon a když například pro firemní zákazníky není problém jít s cenou i bez postižení mnohem níž?
Proč se teda já mám lámat v pase, že neplatím plnou palbu? Má mi být jedno, že se tarif pomaličku navyšuje, protože už jsem z něj něco vytřískala? A jak to, že v zahraničí to s cenami a přístupem vypadá o tolik jinak? Je to operátory, zákazníky nebo čím? Záleží pak vůbec na naší volbě?
Korunu tomu všemu slečna nasadila, když mi jako „kompenzaci“ nabídla pro mě zcela nesmyslnou službičku na měsíc zdarma. Smajlík.
Začínám přemejšlet, kolik tak stojí zdravej rozum, důvěra a lidskost. Bejvaly zadarmo, ale možná už je to jinak. Ve kterých papírech si to mám ověřit?
Foto: Pixabay
