Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Psychické problémy znepříjemňují lidem život od nepaměti. Nepřekvapí proto, že se nevyhnuly ani známým osobnostem.

Stigmatizace duševně nemocných

Za všechny vzpomeňme na herce Miloše Kopeckého, novináře Otu Pavla, zpěváka Petra Muka nebo Jana Masaryka. Podle statistik trpí duševní nemocí každý pátý Čech. Podle dokumentu ministerstva zdravotnictví vydaného v roce 2020 pod názvem Duševní zdraví, postižení a lidská práva, trpí duševním onemocněním po celém světě jeden člověk z deseti. Vedle toho až 200 milionů lidí má mentální postižení a odhadem 50 milionů lidí trpí demencí. Mnoho z nich však postrádá přístup ke kvalitním službám v oblasti duševního zdraví, jež by odpovídaly jejich potřebám a respektovaly jejich práva a důstojnost.

Byť se po celém světě zvyšuje povědomí o důležitosti duševního zdraví a služeb podporujících zotavení (právo na zdraví je též zásadním posláním a vizí Světové zdravotnické organizace WHO), postoje veřejnosti se zlepšují jen pozvolna. Významnou negativní roli v tom sehrává stigmatizace duševně nemocných a vlastní pocit studu, které u stigmatizovaného pramení z nepříznivého sociálního úsudku o vlastní osobě. Ten bývá založen na určitém osobnostním rysu, například zdravotním stavu, který je společností považován za nenormální a vyvolává přehlížení či diskriminaci dotyčného.

Stigmatizaci bohužel podporují také média i politici, proto u nás přetrvává. Novinář potřebuje článek prodat, upozornit na téma a šokovat, k čemuž problematika duševně nemocných svádí. Proto už několik let uděluje Psychiatrická společnost ČLS JEP novinářskou cenu za článek či dokument, který je významným příspěvkem k porozumění duševním onemocněním, ke zlepšení postavení duševně nemocných ve společnosti a k destigmatizaci psychiatrie.

Právo na osobní svobodu – příklad pochybení justice

Pamatuji si na případ ženy trpící paranoidní schizofrenií, kterým se zabýval Ústavní soud ČR. Příběh se odehrál v době ne tak dávné, v roce 2013. Ve věci šlo o to, že Obvodní soud pro Prahu 8 poslal tuto ženu nedobrovolně za zdi Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kam byla převezena sanitkou za asistence policie s tím, že je nebezpečná sobě i okolí.

Obvodní soud pro Prahu 8 následně ustanovil této ženě za opatrovníka advokátku a zahájil řízení o přípustnosti dalšího držení ženy v léčebně. Svou roli sehrál také soudní znalec, který soudu doporučil rozhodnout o ústavní léčbě na dobu jednoho až dvou let.

Ačkoliv se do řízení snažil vstoupit otec oné ženy a její opatrovnice advokátka se do řízení nezapojovala, soud otci ženy nevyhověl a rozhodl o jejím nedobrovolném umístění na rok do léčebny, a to aniž by ženu viděl. Verdikt se ani nenamáhal odůvodnit a nemocné ženě doručit(!).

Případ se tak dostal před Ústavní soud ČR. Jeho soudkyně Kateřina Šimáčková se za nemocnou ženou osobně vypravila a promluvila si s ní přímo v léčebně. Ženě byl Ústavním soudem opětovně ustanoven opatrovník, tentokrát však specialista na práva osob lidí s duševním onemocněním.

Ústavní soud po projednání věci ve svém verdiktu konstatoval, že soudce by měl člověka umístěného nedobrovolně ve zdravotnickém zařízení osobně zhlédnout a umožnit mu se k věci vyjádřit, a to přímo v daném zdravotním ústavu. ÚS k případu konstatoval: „Právo na osobní svobodu je jedno z nejvýznamnějších základních práv a k použití zákonných výjimek z tohoto práva je nutno přistupovat pouze za přísného dodržení všech stanovených podmínek.“

Tímto výrokem Ústavní soud justici vzkázal, že i lidé s duševní nemocí mají nárok na to, aby justice respektovala jejich základní lidská práva, chovala se k nim s respektem a nebrala je jen jako pouhý objekt. Doba, kdy byla práva psychicky nemocných lidí bagatelizována, je dávno pryč. Základní práva osob, jež jsou označeny jako duševně nemocné, jsou stejná jako práva všech ostatních občanů.

Základní práva a potřeby duševně nemocných

Mezi základní práva a potřeby duševně nemocných, která musí být zvlášť chráněna, protože jsou nejčastěji porušována, patří:

  • Právo být vnímán a respektován jako jedinečná lidská bytost (typicky při hospitalizaci)
  • Právo na svobodné rozhodování o sobě samém (příliš autoritativní terapeutický přístup)
  • Právo na soukromí (kontrola pošty při hospitalizaci, více lidí v jedné místnosti v lůžkových zařízeních)
  • Právo na práci a spravedlivou odměnu (odmítání zaměstnavatelů, pracovní vykořisťování, krácení odměny)
  • Právo na přiměřené hmotné zabezpečení (nemožnost pracovat při invalidním důchodu, nedostatek sociálních podpor)
  • Právo na přiměřenou životní úroveň – potrava, šatstvo, bydlení (vykazování do neuspokojivého bydlení, nedostupná sociální pomoc)
  • Právo na spolurozhodování o léčebných výkonech a postupech (direktivní terapeutický přístup při nedobrovolné hospitalizaci)
  • Právo na informovanost o podstatných skutečnostech nemoci (neposkytování nebo odmítání informací)
  • Právo na lidský kontakt, na osobní svobodu (zakazování nebo omezování návštěv nebo kontaktů)
  • Právo na kultivaci a osobní růst (nedostatek podnětů)

Pozn.: Tento seznam cituje Deklaraci lidských práv a duševního zdraví schválenou Světovou federací pro duševní zdraví v roce 1989.

Právní předpisy (dostupné na www.zakonyprolidi.cz):

  • Úmluva o lidských právech a biomedicíně – č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která upravuje práva pacientů v souvislosti s medicínou, léčbou a výzkumem. Česká republika ji ratifikovala v roce 2001.
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  • Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
  • Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
  • Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Martina Slaninová

Martina Slaninová

Mou prací a zároveň koníčkem je právo a jeho vymáhání. I když se na právnických fakultách odnepaměti učí, že právo není totéž co spravedlnost, domnívám se, že jedno bez druhého není možné. Mou snahou je proto aplikovat právo tak, aby jeho jediným cílem bylo dosažení spravedlnosti. Nejvíce mě zajímají oblasti odškodňování zdraví, medicínské právo a princip ochrany slabší strany. Vystudovala jsem právnickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni a vedle toho právní specializaci se zaměřením na právo sociálního zabezpečení. Relaxuji u dobré knihy nebo filmu, v přírodě, mám ráda procházky po lese, kočky a zajímám se o psychotronické fenomény v medicíně. Mými koníčky jsou také interiérový design, háčkování a pletení.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!