Cestou životem narazíme na bezpočet překážek. Velmi záleží na povaze, vůli a píli každého z nás, jak tyto bariéry vyhodnotíme a zvládneme. Podlehneme jim? Nebo je zbouráme, případně přeměníme v něco daleko lepšího? 

Překážky mají různé podoby. Ať už jde o zamčené dveře či srdce, strach, podceňování a nesmělost, zbabělost, lhostejnost, zlobu a hloupost; objížďky, výmoly a vykolejení, onemocnění a znevýhodnění, zmařené plány a projekty, nedorozumění… Dané překážky lze přijmout, nechat je být. Dát se jimi smýkat, zastrašit a zastavit. Nebo jen zdržet, odklonit. Je možné je překonat i odstranit. Někdy třeba naopak využít ve vlastní blaho, bezpečí a růst. Nejednou to bývají překážky, které si vytváříme sami. Vědomky, či neúmyslně. Mohou nám být rovněž prospěšné a nápomocné, ale v mnoha případech si jimi můžeme vše pokazit, minimálně pořádně znesnadnit. Právě s takovými bychom měli pořádně zatočit a rozloučit se s nimi.

Pokud bychom se nepřínosnými překážkami nechali neustále ovlivňovat, nečinně jim dovolili kumulovat a bobtnat, nahromadí se natolik, že nakonec začne být jednou velkou překážkou náš život samotný a celé dění v něm. Přitom je to snadné; stačí se ztišit, zklidnit se. Rozvážně naplánovat jednotlivé kroky. Realizaci přání, tužeb a potřeb, jejich průběh a požadovaný výsledek. Což bez velké odvahy rozhodně nepůjde. Bez pokusů a omylů, víry a houževnatosti. Bez vědomí vlastní ceny, ale stejně tak vnímání hodnoty všeho kolem nás.

Zahořklým a ustrašeným uzlíčkům štěstí naproti často nechodí, občas si na ně jen unaveně a soucitně sedne. Pojďme tedy neúnavně hledat své chrabré stránky, vytvářet pestřejší a šťastnější mikrosvěty, zlepšovat zdejší bytí sobě i dalším. Nemusíme hned proměnit vodu ve víno. Vždyť voda je pro život tak důležitá! Pro začátek úplně postačí vše zbytečně nekomplikovat – ani sobě, ani ostatním.

Přeji vám podzim plný harmonie, nových podnětů a nepromeškaných vzácných okamžiků.

– Neztrácej čas hledáním nějaké překážky, možná tu žádná není. –

Franz Kafka

– Starosti jsou jako naše děti – za pečlivého ošetřování zdárně rostou. –

anglické přísloví

Foto: pixabay.com

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!