Vydařenou vernisáž Cesty za duhou podtrhlo dojemné hudební vystoupení dětí

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Ve čtvrtek 4. listopadu se v Galerii Skleňák vystavovalo a zpívalo. Zahájil se tak 19. ročník výstavy umělců s roztroušenou sklerózou Cesta za duhou. V majestátních prostorách se v komorním počtu sešli jak autoři a jejich blízcí, tak lidé, kteří mají k jejich osudům blízko hlavně profesně. Téma „Co mě baví“ bylo splněno do puntíku, protože všeho bylo tak akorát, proslovů, podpory i lidí, ale radosti bylo během večera na rozdávání. A dojemné hudební vystoupení dětí ze ZUŠ Harmonie to jen podtrhlo.

Nejen organizátoři, ale i účastníci a hosté tak prožili mnoho pěkného, co je jistě nabudí i do mnohem všednějších dní, kdy chuť a síla tvořit musí na čas ustoupit jejich onemocnění nebo starostem. Každý rok na půdě výstavy Cesta za duhou mohou všichni na vlastní kůži zažívat, jakou sdělnost má umění a jakou sílu má být na společné vlně jednoho tématu, s nímž se mohou pochlubit těm, se kterými je baví být.

A na dvě vylosované umělkyně letos od Revenia čekala ještě další porce radosti v podobě pěti tisícikorunových poukázek pro každou od zážitkové firmy Allegria. Zděnka Urbanová, autorka průvodního obrázku letošního ročníku, která zaslala své dílo i do Digitální dílny, což je soutěž portálu Aktivní život, bohužel kvůli nemoci přímo na vernisáži být nemohla. Zážitky na ni počkají, my jí přejeme hlavně brzké uzdravení!

A paní Zdeňka Vojtěchová, autorka velkých olejových obrazů, která nevynechala snad jediný ročník, přiznává: „Já jsem fotografovi do kamery na téma Co mě baví blafala něco o tom, jak moc jsem šťastná, a kloudně to asi neznělo. Ale to proto, že jsem byla tak rozhozená a dojatá zároveň. Že jsme se tu zase viděli, že je tu tak krásně, že máme tolik společného…“

Na výstavu ji doprovodila dcera s partnerem, která nepustila foťák z ruky. „Pamatuji si, že když byla maličká, měla jsem z našeho napojení až husí kůži. Dneska jsme spíš kamarádky, ale já myslím, že i to se mění, protože Hanka je se mnou víc a víc. Bojí se o mě a už si o mé diagnóze i čte, aby mě lépe pochopila.“

Úplně se tedy nabízí, že něco hezkého chce paní Vojtěchová zažít hlavně s ní. „Co já, já nejradši lítám venku, na zahrádce jsem hotovej Mičurin a klidně si jako správná holka z vesnice z cihly a hlíny postavím i schody. Toho mýho přitom pošlu na šišky do lesa,“ směje se. „Ale Hanka, ta miluje hlavně koně, tak vymyslíme něco s nimi. Nebo mě ještě zaujala společná hostina na lodi.“

Nakonec zvážní. „Nikdy předtím jsem nic nevyhrála, v životě jsem si hodně zkusila. Smutky a trápení jsem na začátku hodně dávala do svých obrazů, lidi to z nich cítí. To už dneska, když nejsem tak sama, nemusím. V obraze je i tak vždycky nějaká zpráva z mojí duše, ale teď už ten vlčí mák, teda jako sebe, klidně můžu nechat rozzářit naplno.“

A nám nezbývá než souhlasit a popřát pestrobarevný a výstavní podzim nejen výherkyním a umělcům, ale i všem ostatním, pro které je radost tvořit!

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Redakce

Redakce

Magazín Inspirante je zaměřen na žurnalistiku, která nejen upozorňuje na nejrůznější sociální problémy, ale především nabízí řešení a pozitivně motivuje. Na redakci, grafice, provozu i inzerci se podílejí převážně lidé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním. Tvoříme střechu informaci v rámci témat, která propojují oblasti zdravotní, sociální a vzdělávací. Baví nás rozmanitý pohled svět a doufáme, že bude s námi bavit i vás. Vznikli jsme jako jeden z projektů neziskové organizace Revenium. Jsme však tady, abychom spolupracovali se všemi neziskovými i ziskovými organizacemi, se všemi lidmi, pro které jsou témata rozmanitosti, inkluze a propojování různých světů důležitá.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!