Průkaz pojištěnce aneb život ve věku kartiček #JsemIronman

Pokud nemáte tuto kartičku, jste mrtví. Nejen prakticky, ale úplně. Alespoň tak se občas tváří zdravotní sestra, když jí sdělím, že průkaz pojištěnce nemám u sebe…

Dobře. Je to moje chyba. Před víc než rokem mi byla v hospodě odcizena peněženka. A s ní i tento doklad. Nevím, jestli je to znechucením z toho, že mi peněženku ukradla jedna postarší mamina (jejich svádění v podnapilém stavu beru jako jeden ze svých nejhorších zlozvyků, nicméně už ani nedoufám, že se kdy změní). Mamina nejen, že si užila zajíčkovy přízně, ale ještě se obohatila o celých tři sta korun, a především peněženku Star Wars s Benem Solem (!!!). Fakt, že mi peněženku neposlala poštou (jak to slušní zloději normálně dělají) beru jako osobní urážku a nechávám se slyšet, že už se s ní příště líbat nebudu. Ano, byla to má oblíbená peněženka!

Asi po tomto emotivním prohlášení chápete, že mé zoufalství z této situace přesahovalo, respektive stále přesahuje, hranice tohoto universa. Jako v mrákotách jsem si zařídil občanský průkaz, novou lítačku a kartičku do školy. Na zařízení průkazky pojištěnce prostě ještě nemám dostatečný odstup… Víte, co to je, přijít na ten Ípák na pobočku Vojenské zdravotní pojišťovny, kterou mám asi deset minut pěšky od bytu a poprosit o novou? Je to stále velmi citlivá věc a…

Ne, vážně, uvědomuji si plně svoji debilitu a neschopnost. Nepřikládám kartičce pojištěnce dostatečnou důležitost, což je samozřejmě chyba. Jenže… v mém milém RS centru, kde se setkávám s milými sestřičkami, jsem průkazku nikdy nepotřeboval. Zvládl jsem to bez ní i před rokem při příjmu do nemocnice (oukej, sestry brblaly, ale po dvou kliknutích zjistily, že jsem normálně pojištěnej).

Bez průkazky pojištěnce jsem vlastně byl v pohodě (ano, i pohled vraha beru jako pohodu) ošetřen na několika místech. Posléze mi však jinde s vážnou tváří řeknou, že „bez té průkazky to prostě NEJDE!“

Má to tedy dvě možná vysvětlení:

a) že se sestřičce nechce dělat ty dvě kliknutí navíc a bude mě kvůli tomu klidně mystifikovat
b) že to, jestli jsem pojištěný opravdu někdy v systému najít nejde

Pokud je to za „a“, tak chápu, taky jsem línej, ale nešlo by v tom případě nějak zajistit, aby se ta dvě kliknutí dělat nemusela? A pokud je to za „b“, tak proč?

Jedna kartička dokazuje naši existenci (občanka, budiž…), další to, že můžeme jezdit MHD, já jako student musím mít ještě jednu do školy a na další kartičku bych měl ještě nárok (s ISICEM to ovšem dopadlo stejně jak s průkazem pojištence), další na to, že jsem členem Knižního klubu a do toho se mě neustále někde ptají, jestli nechci jejich zákaznickou kartičku, nebo rovnou jestli nesbírám bodíky… Vážně ty debilní kartičky musíme mít úplně na všechno?

No nic, pointa žádná, já si pro tu průkazku pojištěnce dojdu, ale bodíky teda nechci.

 

Foto: Pexels

Marek Blažíček

Marek Blažíček

Roztroušenou sklerózu mu sice diagnostikovali před nedávnem, ve dvaadvaceti, ale když si Marek Blažíček vzpomene na zážitky z dětství, má pocit, že si s RS tyká už déle. Bere to s humorem, (vždyť #JsemIronman), a protože studuje Tvorbu textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka, jeho texty najdete také na Aktivnizivot.cz

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!