Roy Frank „RJ“ Mitte je americký herec, známý především rolí Waltera „Flynna“ White Jr. v seriálu Breaking Bad (Perníkový táta). Stejně jako jeho postava i on se potýká s dětskou mozkovou obrnou a dětství strávil o berlích. Kromě herectví se věnuje příležitostnému modelingu a aktivismu. Na přelomu února a března roku 2016 se objevil na titulní straně periodika Neurology Now, vydávaného Americkou neurologickou akademií – mluví zde o své herecké kariéře, šikaně a mozkové obrně. Je rovněž ambasadorem Spolku dětské mozkové obrny.
RJ Mitte se narodil ve městě Jackson, ve státě Mississipi. Porod proběhl císařským řezem, Mitte při narození nedýchal a to mělo za následek trvalé poškození mozku. O několik týdnů později jej adoptovali Roy Frank Mitte Jr. a Dyna Mitte, kteří se však rozešli. Dětská mozková obrna mu byla diagnostikována ve třech letech, od doktorů dostal na šest měsíců nohy do sádry, aby narovnal chodidla. DMO poznamenala Mitteho dětství: strávil je s nožními výztuhami a o berlích. Ovšem poctivým cvičením a sportem jeho tělo sílilo a v dospívání už nepotřeboval žádnou oporu. V roce 2006 se s rodinou přestěhoval do Los Angeles, kde jeho mladší sestra Lacianne Carriere dostala roli ve filmovém projektu. Mitteho vychovala náhradní matka poté, co byl oddělen od biologických rodičů, a od 13 let se spolupodílel na finančním chodu rodiny, do které patřila i sestra, která se narodila, když mu bylo 11 let. Mitte si proto našel několik zaměstnání, aby si na sebe vydělal.
O svém handicapu pro deník Independent řekl, že „postižení je normální a to bych rád ukázal světu“. DMO přitom postihuje ve Spojených státech jedno z 323 dětí. Se svou ústřední postavou ze seriálu Perníkový táta má sice společný handicap, na rozdíl od ní se však neopírá o berle a nemá problémy s řečí. Přesto mladý herec čelí mnohým společenským problémům jako jeho postava Walter „Flynn“ White Jr. Pro server brainandlife.org řekl: „Lidé s DMO překonávají překážky každý den. Ale jednu důležitou věc jsem se díky svému postižení naučil: když se před vámi objeví překážka, musíte se jí postavit, díky tomu porostete. Nemůžete dovolit, aby vás položila na kolena a odradila od dalších aktivit.“
Navzdory handicapům měl Roy Frank dětství šťastné. Lékaři rodině sdělili, že pokud malý Mitte nebude do čtyř let chodit, bude nutná operace pat. Když mu byly tři roky, přítel Mitteho babičky rozpoznal příznaky DMO a naléhal na rodinu, aby ho nechala vyšetřit v Shriners Hospitals for Children-Shreveport v jejich rodném Los Angeles. Tam lékaři DMO potvrdili a sestavili léčebný plán, který zahrnoval nošení sádry na obou nohou a těle a nočních ortéz, aby se mu narovnaly končetiny. Ačkoliv DMO nelze zcela vyléčit, správná léčebná intervence dokáže výrazně zlepšit pohyb i řeč pacienta, a tím i kvalitu jeho života.
Čemu se ovšem Mitte jako dítě nevyhnul, to byla šikana. „Slovně mě napadali, dokonce mi zlomili ruku,“ uvedl. „Zjistil jsem, že děti s postižením jsou dvakrát častěji terčem posměšků a šikany než ty zdravé.“ Nejen proto začal spolupracovat s Shriners Hospitals for Children a stal se mluvčím kampaně dávající si za cíl zastavit šikanu handicapovaných dětí. Příznivcům se doporučuje, aby sdíleli Mitteho příběh, který je na webových stránkách „Cut the Bull“, a aby se ve škole či ve své komunitě zavázali, že se aktivně postaví proti šikaně, pokud se stanou jejími svědky. Mitte uvádí, že on sám měl obrovské štěstí, neboť měl pár dobrých přátel, kteří se ho zastali, když byl šikanován. Nyní povzbuzuje ostatní děti, aby byly takovými přáteli. „Když uvidíte šikanu, staňte se hrdinou a řekněte něco,“ vyzývá Mitte. „Buďte takovým ochráncem, jakým byste chtěli, aby byl někdo pro vás.“
Mitte jako malý chlapec navštěvoval hodiny karate a bojových umění, což mělo pozitivní vliv nejen na jeho handicap, ale i na jeho sebevědomí. „Když si na mě někdo dovoloval a třeba mě strčil, dokázal jsem vstát, podívat se útočníkovi do očí a zeptat se, co má za problém,“ přibližuje. „Je důležité zaujmout konkrétní postoj a ukázat útočníkům, že si na vás nemohou dovolovat.“
Sportu se herec věnuje i v dospělosti, aby si udržel flexibilitu a snížil stres. „Jako dítě jsem nesnášel nošení ortéz, protože se mi dělaly puchýře. Ale šest sezon jsem hrál fotbal a dostal se do bodu, kdy jsem ortézy už nepotřeboval,“ říká Mitte. Pozitivní dopady sportu na stav pacientů s DMO potvrzují i odborníci. „Mnoho lidí si myslí, že když mají někteří lidé s tímto handicapem vadu řeči, mají nižší inteligenci, ale to je mýtus,” dodává ještě Mitte. DMO považuje za schopnost, nikoli za postižení, a je hrdý, že z něj tento handicap udělal člověka, jakým je dnes. „Naučil jsem se, že vám nikdo nemůže zabránit, abyste naplnili svůj sen,“ uzavírá „Je důležité soustředit se na svůj cíl, jít vpřed a být tím člověkem, kterým máte být.“
Foto: Wikimedia.org
