Na peróně míjím dvojici. On na pohled zdravej, ona ne. Drží se za ruce a on jí občas dá pusu do vlasů. Na peróně míjí dvojici spousta dalších dvojic i lidí, co spárovaní nejsou. Na peróně občas míjí dvojici někdo, kdo míjet zapomene. Stojí, čumí a nechápe.
Jako by bylo co chápat.
Lidi odjakživa fascinuje soukromej život těch druhých. Dá se v něm přehrabovat a zjišťovat si, jak jsme na tom my sami, pohoršovat se, mudrovat nebo třeba závidět. Kdyby byl amor co k čemu, pároval by lidi k sobě nějak logicky a dekorativně. A že si zajímavej, charizmatickej chlap vede obyčejnou a ke všemu postiženou holku, to prostě nelícuje.
Proč ne?
Protože ona je přece nemocná.
Kde?
Vždyť sotva leze.
No a?
To mu přece musí vadit, vždyť je to komplikace. Bude to mít těžký.
A jak víš, že to budou mít těžký?
To vidím.
Aha. Proč to vlastně řešíš?
Partnerskej život se přece od pohledu odhadnout nedá. A já nevím, jak vy, ale já jsem unavená z toho pořád s někým závodit a předkládat mu části svého těla, schopností nebo soukromí ke schválení, případně se nad to mírné překvapení povznášet a dělat, že ho nevidím.
Vidím a slyším, jen tolik nedbám. Už nechci fungovat jen jako barometr dobrosrdečnosti a obětavosti mého drahého ani jako ta, co musí oplývat něčím extra, aby vykompenzovala, že má podle veřejného mínění nějakej deficit.
Kdo vám vlastně řekl, že lidi se k sobě tulí podle toho, jak jim to sluší, pálí, jak jsou hodní nebo zlí, případně co dělají, co mají na kontě nebo v šatníku? Kde vlastně jsme, že se tu pánové a dámy rozdávají za snahu a za zásluhy? A když je jeden divnej, je ten druhej automaticky lepší? Vadí, když jsou divní oba?
Představte si maminku kluka, co chodí s chodítkem a co mu přeje hlavně hodnou, šikovnou a nejlíp taky zdravou slečnu, protože do předsíně se dva krámy nenapasujou a ona tu taky nebude věčně. A pak tatínka té slečny, co se mu při vidině nápadníka s chodítkem z různých důvodů podlamujou kolena vlastní. Proč je stejná situace pro jedny důvodem k oslavě, a pro druhé ne? Nakolik vlastně může chodítko ve vztahu nepřekážet?
Může. Jen ne těm, co se na to snaží jít logicky, s notýskem a černými a červenými puntíky.
Nebudu tvrdit, že handicap v partnerství vůbec roli nehraje. Hraje. A opravdu může přinést řadu situací, co se buď dají, nebo nedají předpokládat a ze kterých občas polezete po zdi. Stejně jako byste časem lezli, i kdybyste byli oba úplně zdraví, jen s jinými kulisami.
Nebo kulisáky.
Foto: Pixabay
