Výlety bez bariér: Nymburk

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Chybí mi zelená. Čímž nemyslím alkohol ani semafory, ale trávu a stromy. Hodně stromů. Šiklo by se vypadnout někam, kde to půjde po svých, nebude to daleko a lidí a zajímavostí tam bude víc než bariér. Vyhrál Nymburk. Dá se tam máknout i relaxovat, na placce kolem vody se ani nepřerazíte, ani neztratíte. Půdorys opevnění města má totiž logiku, kterou chápu i já coby osoba se sníženou, ne, nulovou schopností orientace. 🙂

Proč tam jet: Protože dostanete za málo peněz hodně muziky. Na své si přijdou milovníci (cyklo)sportu, vody, procházek, vodního ptactva a hlodavců, stromořadí, hradeb, opevnění i památek a vyznavači pestrobarevného funkčního oblečení, kterým se to na cyklostezce jen hemží. Společně s lidmi a stroji, samozřejmě.

Proč tam nejet: Pokud máte alergii na kola, kolečka, závěsné vozíky, koloběžky a cyklistické helmy, hrozí vám v tomto městě anafylaktický šok. Podobně by újmu mohli utrpět ortodoxní horalové či estéti, co neskousnou vycpané a upnuté cyklokalhoty nebo legíny a obyčejná plandavá bavlněná trička. Město zároveň není vhodné pro ty, co mají tendenci dávat přednost každému, kdo se kolem nich mihne, v naději, že pak přijde jejich klidná, řetězy nerušená chodecká chvilka. Nepřijde. 🙂

Jak tam jet: Na kole/koloběžce/handbiku/skútru/dvoukoláku/kočáře po cyklostezce, po vodě možná na lodi nebo na voru, ale typicky spíš autem nebo vlakem. V době svátků bylo kde parkovat i mimo modré zóny, plac se zdál být i před ubytovacími místy. Vlakem se dá jet rychlíkem z Hlaváku s nástupem klasickými vlakovými schůdky nebo „placatým“ elephantem z Masaryčky.

Jak tam nejet: Když je výluka. 🙂 Ale i ta se dá zvládnout, protože do bezbariérových autobusů z Prahy do Lysé nad Labem nahání koordinátor a na nádraží na vás spoj počká. Pokud máte pocit, že jste pomalí a přesun nestihnete včas, dá se vše domluvit s průvodčím nebo s tím, koho na nádražíčku nebo ve voze potkáte v patřičné uniformě.

Kde se ubytovat: Já jsem důkazem toho, že přístupné a téměř pohádkové místo se najít dá a určitě nebude jediné. Vyplatí se přeptat na to, co k pohodovému pobytu potřebujete, protože ne všechny služby a informace k bezbariérovosti najdete rovnou na stránkách.

Jak je Nymburk bariérový: Spíš není. Město hodně přeje cyklistům a tomu odpovídají většinou rovné cesty bez výmolů a boulí, různé nájezdy, lávky, mostky. Schody se obvykle dají obejít nebo objet a všude je případně zábradlí. Město je placaté a kolem vody, takže nehrozí převýšení. Místy je sice trochu rozbitá nebo třeba vydrolená část silnice, ale to jsou spíš jednotlivosti. Procházky nebo poznávání lze dávkovat podle toho, kolik máte sil a času. Cestou budete potkávat jak lavičky, tak trávníky lákající k odpočinku a různé stánky s občerstvením. Na náměstí jsem zmerčila i zastávku s prokazatelně bezba autobusy.

Jak je to se záchody: Za mě dobrý. Potkala jsem zpravidla toalety dostatečně velké a prostorné, ale bez madel a širokých, vozíčkářům uzpůsobených dveří. Nestalo se, že by mě obsluha restaurace na záchod nepustila. Na nejrušnějším místě cyklostezky hned pod hradbami jsou o něco lepší toitoiky, ale vede k nim několik schůdků. A jinak jsou tam taky různě vzrostlé a přístupné keře a stromy, což pro klid pěších milujících kafe, vodu a domácí limonády taky udělá svoje. 🙂

S čím je lepší počítat: S mravenci a drobným hmyzem. Obsadí všechno, co necháte chvilku nehybně a bez dozoru, včetně pití, sváči, šortek a sandálů vašich průvodců a průvodkyň.

A co děti: Mají si kde hrát. 🙂 Když zrovna nepotkají pískoviště nebo houpačku, zcela jistě narazí na větvičky, šišky a kamínky, případně kachničky a nutrie. V nouzi nejvyšší se můžou zkoušet drápat na dospělácké kolo, vlastní nebo cizí. Vedrem umořené malé cestovatele spolehlivě nahodí zmrzka nebo pizza. Ty jsou téměř na každém rohu, ale jako bych nic neřekla. 🙂

Co chtít v Nymburce vidět: Projít se dá i za jediný den, takže cokoliv, co vám rozvrh a elán dovolí. Původní hradby i vala, slepé rameno Labe i línou řeku jako takovou, Starou rybárnu a Tureckou věž, park Ostrov a jeho zákoutí i osvětlené cesty, sportem žijící Rému, vodní elektrárnu, Hrabalovu vilu s jeho kočkami kočenkami, postřižinský pivovar a tak vůbec. A kdyby vám to bylo málo, dá se odsud kousek zdrhnout do Kerska, na Sadskou nebo třeba „až“ do Poděbrad.

Co v Nymburce jíst a pít: Při vstupu do restaurací možná narazíte na schody a stupínky. Kam jít se zeptejte místních, pak si pochutnáte. Některé podniky prozradí hluk hostů nebo fronty, přesto nezaškodí mrknout do lístku, ať vám pak při placení nelezou oči z důlků. Neošidíte se ani na cyklostezce, já na ni na jednom profláklém místě ochutnala i nečekaně dobrou kávu. A zmrzlina ze zmrzlinárny je prostě top!

Co dodat: Přeptejte se i v infocentru na náměstí, kde se dají nafasovat mapky a brožurky nebo se orazítkovat. On-line můžete brouzdat a vybírat na oficiálních stránkách města, případně na sportovních a volnočasových webech, protože Google. 🙂 Tak šťastnou cestu!

Foto: Wikimedia Commons, svatbynastareposte.cz, mesto-nymburk.cz

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!