Představte si, že máte župan a jeho opasek se dočista zblázní. Utahuje se kolem pasu tak intenzivně, až máte pocit, že vás ostrá bolest schramstla. Ne, nejsem přepracovaný ani nečtete dystopický román. Takhle běžně vysvětluji projevy obruče kolem pasu, která se nemilosrdně vrátila. Někteří spolubojovníci s roztroušenou sklerózou ji jistě znají (v různých podobách).
A protože nejsem troškař, bloknul jsem si i záda. Od pasu nahoru je z těla regulérní šutr, teda kromě hlavy… V ní čekám činku, seno a postpubertální koníčky.
Záda i obruč bolí, ale v sebelítosti se neutápím. Spíš uvažuji, jak „pastavům“ nakopat zadnici. Držím se hesla akčních filmů: „Mockrát životem sražený na zem, ale pokaždé vstal.“
Na řadu tak přicházejí uvolňovače svalů, hořčík a silnější léky proti bolesti. Během sezení na židli si dávám za záda overball, nahřívám je, lehce je masíruji „ježkem“ a v noci regeneruji nepřerušovaným spánkem.
Dalším antibolest pomocníkem je i pravidelná meditace. Vděčnost až na kost za tenhle dar klidu v tichu mého já. Pro některé je meditace nepochopitelná, ale já sci-fi rád. Duna na nočním stolku jest toho jasným důkazem! Nakonec i mé psaní je jistou formou meditace. Jen nevnímám sebe, ale odpoutávám pozornost od imaginárního Žeryka, co mi s chutí okusuje záda.
V neposlední řadě by mi pomohlo cvičení, ale po operaci spadá do světa snů a zbožných přání.
A teď už ke „snovému benefitu“ v titulku mého sloupku.
Bolesti se mi do snění úspěšně infiltrují! Kam se hrabe Sandman… Nejvyšší čas bolesti utlumit všemi výše zmíněnými metodami, ať sním i o něčem krapet normálnějším.
Jen na dnešek se mi zdálo, že se koupu v jednom z gelů proti bolesti, kterým se mažu poslední dny před spaním. Představte si vanu plnou lepkavého gelu, místo soli do koupele kýbl plný hořčíku a místo pěny všechny uvolňovače svalů světa. Protřepat, nemíchat a Luku pomalinku spouštět do této božské RS lázně. Ale to není zdaleka vše. Následovala nej masáž na světě! Po zádech se mi prošla krásná Thajka, která prošlápla kamenolom místo zad.
Hm, kdyby se to kamení dalo těžit, jsme bohatí…
Očividně zafungovala „aromaterapie“ gelem proti bolesti. Jen místo zenového uklidnění netypickou „vůní“… přišel uhozený sen. Jaká škoda, že nejde přetavit do reality.
Konec snění a zpět do nevšedních dnů. Na půlhodinku pohodová meditace, lupnout si hořčík a hurá na výbornou večeři. V bolavých „pastavech“ výjimečně nevařím, ale kuchtí má žena. Už teď se těším na její vytříbené kulinářské umění. Tělo bolavé, ale břicho v ráji. A to je realita, do které se vracím rád.
Krásné dny bez Žeryka v zádech.
Ať NÁS provází síla!
Foto: Pixabay
