Vlastně ani nevím, proč se všichni tolik stomie bojíme. Z pohledu estetiky to taková paráda není. Jasně, přehodit si řitní otvor na břicho a vyměšovat do sáčku je bizár. Hlavně, když defekace je asi tak to poslední, co byste chtěli řešit na kafi s kamarádkou nebo kolegy. Všichni se rádi bavíme o jídle a vaření, o jeho finální zastávce už vůbec ne…
Pohled pacienta, kterému má stomie pomoci od potíží by měl být jiný, vždyť to přeci potřebuje! No jo, jenomže psychická zátěž je dost velká a v duši vládne strach. Stomie je v našich krajinách pořád tabu, veřejnost na ni není plně zvyklá. Dost často situaci nepomůže ani přístup lékařů. Já jsem založení stomie odkládala dva roky. Měla jsem pocit, že by to byla poslední zastávka před smrtí. Něco jako odložení neodkladného. Bylo mi totiž řečeno, že až bude nejhůř, tak to vyšije a uvidíme…
A já konečně vidím. Vidím, že mi stomie zachránila život. Že už mi není tak špatně jako dřív. Můžu v klidu cestovat, aniž bych řešila lokaci nejbližšího WC. Když se na to podívám kolem dokola, vlastně neexistuje činnost, které bych se kvůli stomii musela vzdát. Vrcholový sport jsem stejně nikdy neplánovala a Mount Everest pouze z televize, děkuji.
Životní cyklus se s příchodem kamarádky stomie samozřejmě mění. Každý den ošetřujete něco, co by podle mě měl provádět pouze vyškolený personál. Stehy, krvácení, možné záněty, podtékání, stenózy, prolapsy… Ano, život je náročnější. Když už nás ta nemoc postihla, nebylo by lepší se tím vyškoleným pracovníkem stát a žít dál plnohodnotný život? Aspoň se doučíte, co jste v biologii zameškali 😊
Komplikace přijdou a zase odejdou. Hlavně, že žijeme. Já díky stomii zažívám nejkrásnější období v životě.
Krásné léto!
Vaše Tereza
Foto: Jan Hrdý
