Je dusivé vedro. O čem jiném v těchto dnech psát, než o chlazeném pivu, zmrzlině, pláži nebo vodáctví. Pivo nepiju, na pláž to mám daleko a zmrzlinu si nedám – co kdyby přeci jen na plavky letos došlo!?! Napadá mě ještě větrák, ale to není žádná romantika, takže zbývá vodáctví. Ale věřte mi, pro Neználka v Neptunově království je to spíš pořádná fuška.
Trochu zavzpomínám. Bylo mi něco kolem dvaceti a odjížděla jsem prvně na vodu. Cestě předcházelo razantní vyházení z batohu téměř všeho, co jsem si pracně sbalila. Se slovy vykonavatele – třídiče: „Tak tohle do barelu nenarveš!“ mi neprošlo ani náhradní oblečení, natož hrnek na kafe. Nadupanou lékárničku a Crohna jsem teda s sebou vezla, evidentně měl silnější hlas, ten se na hromadu s nálepkou „přebytečné“ odložit nenechal. Asi si mylně vyložil moji touhu konečně ho „poslat k vodě“.
Střih. Stavíme stan. „Jak to držíš?… Kde to stojíš?… Musíš to vzít z druhé strany!… Přitlač!… Takhle nepůjdeme spát ani do rána…!“ Ukoptěná odcházím do umýváren, hodit si relaxační sprchu. Možná jsem si měla spíš hodit mašli. Vysvléknu svršky i spodky a hledám odkládací plochu nebo aspoň háček pro bílé tričko a béžové kraťásky – i při sportu lze vypadat k světu! Objevím rozvrzanou židli a zajásám. Vyberu si volnou kóji, do zásobníku na mince vhodím desetikorunu a těším se pod proud horkého vody. Napěním se od hlavy k patě, a protože nejsem troškařka, vezmu to i s hárem, dlouhým do půlky zad. Prima, aspoň něco jde dobře! V tom zaslechnu štěkot a křik. Do umývárek se vřítí pudl v rauši a za ním v ještě větším jeho panička. Oblečení končí na mokré rozbahněné dlažbě. Zatímco pejskařka dobíhá svého hafánka, který si radostně pohrává s mým šatstvem, mne doběhne vyčerpaný kredit na vodu. Ještě krásně našamponovaná jsem teprve až teď pořádně namydlená. A teprve až teď se už nemohu dočkat dobrodružné noci v kempu, a ještě víc svojí velké premiéry, parného dne na Vltavě!…
Ano, začátky mnohdy bývají těžké a plné nečekaných zvratů. Budeme-li však vytrvalí, a brát příchozí události s humorem, teprve pak můžeme být odměněni vzrušující a krásnou plavbou. Nejen na lodi, ale také tou na vlnách života.
Krásné letní dny všem a „ahóój!“…
Na úplný závěr ještě předávám osobní zkušenost a důležitou radu začínajícím příznivcům vodáctví – nikdy, ale opravdu nikdy, nevolejte na ostatní vodáky „Dobrýý deen!“ 🙂
Foto: archiv Evy Havlíčkové
