Pamatuji si, jak jsem byla šťastná za přiklepnutí třetího stupně invalidity a za hezkou výši důchodu. Bála jsem se, že mi stát nepomůže a já se jak mrzák budu muset nastěhovat zpět do mateřského hnízda. Uf, dopadlo to dobře, nějaký peníze jsem dostala. Bohužel ale ne dost na život v Praze. Schopnost práce mám sníženou o sedmdesát procent, jak to teď vyřeším?
Přizpůsobit práci fyzickým možnostem a sladit to správně s legislativou může být někdy oříšek. Vhodných zkrácených úvazků je jak šafránu. Já jsem se vydala cestou coby osoba samostatně výdělečně činná. Založila jsem živnost na několik oborů a hurá, teď už jen najít tu práci! 😊 Naštěstí jsem se díky konexím začala pomalu posouvat, dělala jsem na několika projektech, dostala doporučení, seznámila se s novými lidmi. Pomalu, ale jistě se mi rodil nápad vlastní značky. Ale ne každý chce rozjet vlastní firmu. Není problém. Založíte si volnou živnost na cokoli, co vás v seznamu zaujme, a můžete začít nabízet svoje služby. Já se zaměřuji na práci administrativního rázu, kdy můžu v klidu pracovat z postele, když mi není dobře. Vrhněte se na vaření, pletení, překlady, účetnictví, prostě cokoli vás baví. O čem ale víte, že si práci budete moci přizpůsobit svým fyzickým možnostem. Skvělou alternativou zaměstnaneckého poměru je chráněné pracovní místo. Organizace na vás dostane dotace od státu, nejsou tedy tolik finančně zatížení a mohou vám dát větší prostor. Mně takto na začátku roku pomohl spolek Revenium, kde se díky jeho podpoře můžu soustředit na rozvoj svých projektů.
Najít vhodnou práci pro osobu se zdravotním postižením není snadný úkol. Kdo ale hledá a má vůli, tam se vždycky cesta najde. Stačí jen to nevzdat a jít pevně za svým cílem.
Držím vám palce!
Vaše Tereza
Foto: archiv Terezy Nagyové
