Že svět by byl nadpozemsky krásný, takže vlastně nereálný, kdyby si z něj samo lidstvo nedělalo peklo na zemi, je jasné. Odporné a devastující násilí, lži, korupce, krádeže, hrubost a bezohlednost, podvody, svévole, bezpáteřnost, primitivita. Takhle to vždy bylo, je a bude. Chudobu, fatální onemocnění a postižení nevyjímaje. Skutečné hrůzy, které kazí ne pár okamžiků, ale plundrují celé životy, generace…
Dejme si chvilku k zamyšlení, kolika žabomyšími nepodstatnostmi se lidé zabývají ještě navrch. Dokážou se v nich hnípat hodiny, dny, týdny… A čas letí. Místo hledačů krás a tvůrců „bublin“, ve kterých by bylo opravdu dobře, stávají se naprogramovanými kverulanty… :
Při řešení potíží někdo nepomohl dost, nebo naopak pomohl moc, či ne dle představ? Neprojevil u toho patřičnou dávku vážnosti? Vše je tak nespravedlivé a necitlivé! Žádné strachy, příště už se tak pravděpodobně nestane… Nebyla dostatečně velebena něčí neochvějná genialita a nadání, případně nový módní doplněk, nebo se naopak nepěly oslavné ódy na originalitu a obětavost někoho dalšího? A už se na sebe šklebí navzájem. Ještě přihodit nějakou tu peprnost a kapku jedu na sociální sítě!
Nevyčetl milovaný protějšek z očí nejtajnější přání, nebo měl tolik drzosti, že si nepořídil věšteckou kouli? To je ale lotr! A zase nenatankoval, koupil blbě dárek a zastal se tety Máni?! A hnedle se nemluví dva dny. Zásek a trucování. Na procházku se nejde a zase se kouká jen do mobilů.
Je toho všeho moc – v práci hoří termíny, kdekdo prudí, domácnost jsou Thermopyly hadr, majetku je pořád málo, večírek i facelift se zvrtly, zase prší a zítra má být naopak hic jak na Sahaře! Uzenář dnes nabízí jen olezlotiny, máslo zase podražilo, ale i přesto předbíhá každý?! Lístek do divadla je na sedadlo hned za sloupem, autobus ujel, a ještě ohodil zastávku vodou z louže, která zapáchá jako většina městských rohů…
No není tohle zlý sen?
Není. Myslím, že je to k pousmání. A myslím, že s tím více či méně bojuje každý.
Je důležité stále posilovat toleranci a vnitřní klid; mít na paměti podstatné, vyselektované od nesmyslů. Znovu a znovu, každý den. Připomínat si to a makat na tom se stejnou urputností, s jakou někteří „dřou“ třeba na vlastním egu.
