Jako mají zdraví lidé životního partnera, žijí pohlavním životem a zakládají rodiny, tak chtějí životního partnera, pohlavní život s ním a založit rodinu také zdravotně postižení lidé. To je přece přirozené.
Mnoho lidí namítá: „Jak mohou mít takoví lidé partnera, sexuální život je vyloučený a tudíž nemohou mít rodinu.” To ale není pravda. Každý člověk se narodí s pohlavními orgány (i ti, kteří se s postižením narodí) a jejich funkce nezmizí ani úrazem. I chutě na milování máme. 🙂
Najít partnera bývá problém
Zdravotně postižení lidé by chtěli partnera bez postižení, ale v mnoha případech to nejde, protože lidé bez postižení – muži i ženy – chtějí rovnocenné partnery a ze svých požadavků nehodlají ustoupit. Na jednu stranu takový přístup chápu, na druhou stranu bychom všichni měli být tolerantní.
Jsou partnerské dvojice spíše zdravotně postižený muž a zdravá žena než zdravotně postižená žena a zdravý muž, protože žena bývá tolerantnější.
V okolí slyším názor, že zdravotně postižený člověk nemá ve vztahu co nabídnout. Nemyslím si to. Můžeme nabídnout spoustu nehmotných věcí: porozumění, jiný pohled na věc, toleranci; ale i hmotné věci.
Protože jsou mnozí lidé bez postižení netolerantní a nedokáží mít vztah se zdravotně postiženým člověkem, vznikla v roce 2015 služba „sexuální asistence“. Tuto službu vykonávají lidé, kteří mají zkušenost s prací s tělem a s lidmi s postižením. Aby mohli službu vykonávat, musí projít školením (je to jejich povolání, proto při případném pohlavním styku musí používat ochranné prostředky). Není to ale jediná možnost, mohou to být doteky, masáže, pomoc s masturbací. Mnoho mužů třeba v ústavech sociální péče, kteří poprvé viděli nahou ženu díky službě sexuální asistence, tuto službu, která ale partnerství nenahradí, chválí. Více informací najdete na www.freya.live.
Foto: archiv Blanky Vavřinové
