V posledních týdnech se velké množství Čechů semklo a opět potvrdilo dávnou pravdu, že jde-li do tuhého, společně zaberou, táhnou za jeden provaz, pomohou si navzájem, podrží svůj národ. Velká pravda také je, že života běh si bude zdravě vyklusávat jen tehdy, zavládne-li rovnováha, k tomu trochu toho účetnictví „má dáti dal“. V současných krizových dnech se bohužel znovu potvrdilo i to, že u významu výrazů rovnováha a svoboda stále ještě dost lidí klade důraz jen na „bral a vzal“…
Svět se ocitl v situaci, která si od každého žádá určité oběti. Od někoho menší, od jiného podstatně větší. Ty nejmenší oběti se však ukazují být v jednom velkém celku a výsledku jako jedny z nejzásadnějších. Stačí jen slevit z vlastní pohodlnosti, umíněnosti a zarputilosti trvat za každou cenu na svých „naducaných polštářích a soudcích medu“. To se ovšem pro některé jedince zdá být nepřekonatelnou překážkou.
Jde-li o zdraví, o kvalitu budoucí životní etapy nás všech, hlava mi nebere, že je někomu ještě i dnes (nebo už zase?) přednější frajeřit a funět na svět bez roušky, nedodržovat základní hygienická a společenská pravidla… Pořádat pivní seance s partou kamarádů, dětské srazy pomalu o velikosti akcí Mezinárodního dne dětí, samozřejmě za veselého přihlížení rodičů, kteří na lavičkách nutně potřebují probrat (také bez roušek) směr rotace Země. Odjezdy na výlety s krosnami na zádech či v plně naložených autech. Narkomani plivající a válející se na trávníku před panelákem – to už je zase jiná šílená kapitola a možná namítnete, že ti to (aspoň) možná ani nevědí. Tuším, že výkřiky „Je mi přednější svoboda než zdraví“ se budou ozývat z úst jen do doby, než jejich majitel/ka skončí v nemocnici, nebo v márnici. Mimochodem, co jejich okolí?
Dnešní text pravděpodobně moc populární nebude – hezčí je číst převážně o kladném a sluncem zalitém dění. Jistě však chápete, proč se dnes o nebezpečném chování některých osob zmiňuji. Není jich málo. Všem, kteří daná bezpečnostní omezení dodržují, chci zatleskat. Poděkovat, že tím chrání nejen sebe, ale také svoje rodiny, blízké i vzdálené, seniory, chronicky nemocné, děti, zdravotníky, hasiče, policisty a další, se kterými to leží, běží, stojí i padá. Jsem opravdu vděčná, že jsou v převaze. Prosím, šiřte dál osvětu… S lítostí je mi jasné, že kdo nechce, stejně se potřebnými pravidly řídit nebude, možná natruc ještě přitvrdí. Stále však doufám v to, že se snad ještě sem tam někdo za nos chytne. (Pak ale ruce umýt, prosím, a nasadit roušku! 😊)
Ano, mám sloupek #nechbroukažít, přitom tady dnes tak „tepu“! Je to právě proto, že si moc přeji, abychom všichni mohli žít. Žít a žít zase lépe; pokud možno co nejdříve. Nejprve je však nezbytné vzít rozum, pokoru a ohleduplnost do hrsti a uplatnit je v praxi.
− Odkládání dělá snadnou věc těžkou a těžkou nemožnou. –
George Horace Lorimer
− Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem nás,
Svatý Tomáš More
ať se hříchem nevyděsím a napravit jej umím včas. –
Foto: Pixabay
