Na krátké vzdálenosti dosahuje rychlosti až 37 km/h. Je plně automatizovaný a v běžném režimu dokáže pracovat až 70 let. Některé prototypy se dožívají stovky, pak je považujeme za veterány. Ačkoliv výroba může trvat několik málo minut, samotný vývoj je poměrně náročný.
Zpravidla trvá plus minus 40 týdnů. V současné době to jde i uměle a do budoucna si prý bude možné vybrat konkrétní parametry, včetně povrchové barvy. Aby toho nebylo málo, příroda vytunila řídící jednotku stroje hormony, které ovlivňují celkový chod. Dokážou ho rozpumpovat stejně rychle jako ho hodit do klidu. Co víc, je obdařen emocemi. Tento upgrade je neocenitelný a v přírodě zcela ojedinělý. Pět základních smyslových čidel, díky kterým funguje bez problémů. Občasná porucha samozřejmě nese riziko poškození, ovšem moderní doba přišla na moderní postupy oprav a dokonce i výměnu náhradních dílů. Pokud bychom se spojili se samotným jádrem procesoru, máme možnost využít tzv. intuici. To je potom něco… Sice utratíme majlant za občasné zbytečnosti, ale pokud ho občas umyjeme a dodáme palivo, funguje spolehlivě.
Přelistujme v příručce na stránku pohybu a zaměřme se na úplné základy. Jaké překvapení nás může potkat, pokud přepálíme start, nebo jak jednoduše zjistit, že otáčky jsou příliš vysoko a hrozí přehřátí.
Důležitá je pravidelnost. Ideálně na denní bázi. Pokud si občas zašprýmuje s vyšší intenzitou pohybu nebo delšími vzdálenostmi v běhu, pak koketuje s přetížením a dlouhou regenerací. Pravidelně, ideálně na denní bázi. Docílí se tak adaptace, díky níž dochází k navyšování energetických zásob. Zároveň má šanci pročistit hadičky vedoucí tekutiny z hlavní pumpy. Není nic horšího než zanášet potrubí nečistotami z nekvalitního paliva! To se pak jednoduše ucpe. Každý den alespoň 30 minut na čerstvém vzduchu je základ.
Rychlost je opojná, přidávat ji ovšem musí stroj postupně a s rozvahou. Jakmile se dostane do pohybu, sledovat otáčky motoru je zcela zásadní. Každý prototyp je unikát. Dá se však říct, že maximum, kam je možné jej vyšponovat, vypočítám vzorcem 220 minus věk. Maximum, na kterém vydrží velice krátkou dobu, než se zadře. V tu chvíli totiž není šance využívat kyslík v dostatečné míře, protože intenzita pohybu je příliš vysoká. Hromadí se kyselina mléčná, odpadní produkt z cukerných zdrojů. Díky jejímu kyselému charakteru některé z částí pálí natolik, že je zapotřebí zpomalit, ba dokonce úplně zastavit. Doba, kdy se pohyb zastaví, je zcela na řídící jednotce.
Na jakých otáčkách je tedy dobré fungovat efektivně? 75 % maxima. Studie poukazují na hranici tzv. anaerobního prahu, což je předěl energetických systémů, kde je možné ještě stále využívat kyslík a zároveň držet na uzdě laktát (kyselinu mléčnou). Opakovaným zatěžováním jsme časem schopni posunout číslo 75 % až na 85–90 % maxima. To je potom koncert! Běžnému uživateli v běžných denních podmínkách samozřejmě stačí intenzita okolo 60 % maxima s občasnými výkyvy díky změně rychlosti či terénu, byť jen na několik sekund.
Pro upřesnění zalistujme v příručce na stránku, kde se píše o druzích energie. Nejjednodušší formě se říká ATP. Adenosintrifosfát. Vystačí pouze na 2–3 sekundy práce a díky tomu je zapotřebí neustálá resyntéza z větších molekul. Díky ATP je možné používat dokonale propracovaný hybný svalový systém. Příčně pruhované písty, co do sebe zajíždějí. Jsou jich tisíce a spolupracují v dokonalé harmonii. Pokud přeskočíme jednu nebo dvě stránky, dostaneme se k cukrům, tukům, bílkovinám. Zdroje energie, které jsou o něco známější. Složitými mechanismy je zapotřebí dopracovat se k ATP. Což je v některém z dalších pokračování odborné příručky zařazeno v sekci pro fajnšmekry. Běžnému uživateli stačí vědět, že jsou a k jejich využití potřebujeme kyslík. Se zvyšující se intenzitou pohybu není čas jej využívat a na hranici 75 % maxima dochází k výraznějším změnám, které mění celkový chod. Za nejrychlejší zdroje energie považujeme cukr (velmi zjednodušeně). Čím vyšší rychlost, tím více cukru je zapotřebí. Čím více cukru, tím více laktátu. Čím více laktátu, tím rychlejší zastavení. Výběr energetického zdroje tedy závisí na intenzitě pohybu a délce trvání. Nejjednodušší je sledovat otáčkoměr.
Uvedení do provozu. Obyčejné rozhýbání jednotlivých částí, postupné zahřátí, které nezabere ani 5 minut, prodlouží životnost stroje o roky bez zbytečných oprav. Stejně tak ve chvíli zastavení, parkování. Postupné snižování intenzity v závěru, relaxace hybných částí a kvalitní palivo rovněž prodlužuje životnost. Pravidelná prohlídka, aneb žádný učený z nebe nespadl. Není nic na tom nechat si poradit i v úplně obyčejných věcech, které se berou jako samozřejmost. Nevhodným používáním vznikají drobné odchylky od původní výroby a v servisech se pak tvoří fronty. Kvalita pohybu, pravidelnost, relaxace řídící jednotky, občasné vychýlení z komfortní zóny, to jsou klíče ke spokojenosti a dlouhé životnosti. Dostat se na onu hranici možností je zcela přirozené, je však zapotřebí si k ní postupně vyšlapat cestu.
Naše tělo – náš dokonalý stroj.
Foto: Pixabay
