Někdy se stane, že nezvládnu vůbec nic. Lenost? NE. Obrovská únava, která je u roztroušené sklerózy hodně rozšířená. Nestává se mi to (zatím) často, ale když už – rozhodně to stojí za to.
Naposledy to bylo přímo epické. Hodně plánů v krásném slunečném dni a já se cítila jako po 24hodinové šichtě v hlubokých dolech.
A jak konkrétně? Najednou se tělo úplně vypnulo a usnulo. Spánek fajn, ale to probuzení… Po několika hodinách spánku přišlo probuzení noční můrou a já se cítila jako totálně chcíplý tvoreček. Hají nepomohlo…
Vrcholem dne bylo došourat se na záchod a umýt si ruce. Krásný pocit splněné mise „lehce“ narušilo podlomení obou nohou a můj „držkopád“ na dveře. Nic vážného se mi nestalo, výsledkem byly jen dvě modřiny o kliku. Následovalo šourání zpět do postele a vítězný pokřik „Je to doma!“ Nu, byl malinko předčasný, ale nevadí. Podlomení nohou přímo před postelí, takže pád naštěstí do měkoučkého. Prostě bonus musí být, že…
Nabízely se dvě možnosti: půjdu zase spát a bude se mi zdát o duhových jednorožcích, nebo si je nechám ve snové stáji na noc a půjdu CVIČIT!!!
V tomhle stavu vypadá druhá varianta jako čisté sci-fi, ale já sci-fi miluju, takže nebojme se ničeho.
Nejdřív jsem cvičila čchi-kung vleže na posteli. Když se mi povedlo posadit, hurá na dril protahování a posilování zesláblé levé ruky. Pak dechová cvičení a další čchi-kung cviky vsedě. Vrcholem snažení bylo stabilní postavení na vlastní kreativní nožičky a pokračování v cvičebním maratonu. Následně meditace a jako bohulibý výsledek klid v těle i na duši.
Upřímně jsem ráda, že s únavou dokážu nějak pracovat. Únava roztroušené sklerózy není žádná sranda, je to úplně jiný level. Jak vám ji přiblížit? No, asi jako když na vás spadne tunová deka se slonem nahoře, který se zrovna učí stepovat. Často se dlouhé minuty nedokážu pohnout ani o píď, v krajních případech to jsou i hodiny. Celá ztuhnu a přes mé tělo přejede děsivá vlna totální zmutované únavy, která vypadá na první pohled nepoddajně. Jako když vás „láskyplně“ škrtí krajta, stav nic moc. Nedoporučuju jako zážitkovou aktivitu na dovolenou.
Zatím mám „jen“ výše zmíněné dvě varianty reakce: „divnospánek“ s noční můrou (jednou se mi třeba zdálo, že řídím autobus plný krokodýlů…, jsem očividně kreativní i ve snech), nebo funkčnější varianta, tedy cvičení.
Ať vás tyto stavy minou!
Foto: Pixabay
