Biatlonistku Gabrielu Soukalovou (v letech 2016–2020 provdanou Koukalovou), celkovou vítězku Světového poháru v sezoně 2015/16, dvojnásobnou stříbrnou medailistku ze zimních olympijských her 2014, mistryni světa ve sprintu a ve smíšené štafetě a Sportovce roku 2017, asi není třeba představovat. Jednou uvedla, že „vrcholový sport není jen zábava“. Očividně s odkazem na svůj dlouholetý boj s anorexií, který měl kořeny právě ve sportu. Nejen o odvrácené straně její kariéry je dnešní díl Slavných s handicapem.
Gabriela Soukalová se narodila 1. listopadu 1989 v Jablonci nad Nisou. Pochází ze sportovní rodiny – matka je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích a držitelka stříbrné medaile ve štafetě ze zimních olympijských her 1984, otec je všestranný lyžař a trenér. Soukalová má čtyři sourozence – tři z otcova prvního manželství, jednoho z matčina prvního manželství.
Od dětství šla v šlépějích svých rodičů, věnovala se klasickému lyžování a v deváté třídě přešla k biatlonu. Ten tvoří ústřední bod její kariéry. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou (obor Propagační grafika) a poté tamtéž vyšší odbornou školu (obor Ražení mince a medaile). Ráda zpívá a svého času se věnovala také hře na klavír. „Co mě naučila přísná profesorka Olga, to jsem si osvěžila při závodech v Norsku,“ uvedla Soukalová.
V roce 2014 navázala vztah s badmintonistou Petrem Koukalem, v roce 2020 se však rozvedli. Rozvod obnášel značné problémy, o kterých později hovořila. Letos oznámila, že je těhotná s novým partnerem a změnila si příjmení na rodné Soukalová. V roce 2018 vydala spolu s Martinem Moravcem knihu Jiná. Dotýká se jak začátku její kariéry, tak vztahu s Petrem Koukalem a rovněž dlouhodobého boje s anorexií. „Vrcholový sport není zdaleka jen zábava. Dokáže poničit lidské vztahy, osudy i zdraví. Jsem čím dál víc přesvědčena, že i o takových věcech je potřeba mluvit. Třeba to pomůže mladé sportovkyni, která právě prožívá to, co jsem prožívala já. Nebo jejím blízkým, kteří mají pocit, že jí nerozumějí. Nebo komukoliv jinému, kdo v životě ztratil víru,“ stojí v úvodu knihy.
Je možné, že právě víru v sebe sama Koukalová ztratila, když v sedmnácti letech onemocněla anorexií. Se zákeřnou duševní nemocí se potýkala deset let. V roce 2015 se svěřila nastávajícímu manželovi Petru Koukalovi, který ji zavedl k expertovi na výživovou a medicínskou intervenci Richardu Pflegerovi. Problém začali řešit. Příčina byla podle Koukalové v trenérovi v juniorské reprezentaci, který ji kritizoval za její váhu. „Třeba to nemyslel zle. Možná to bylo jen z nedostatku znalostí psychologie a práce s mládeží. Úplně dobře asi neodhadl, jak se chovat k dospívajícím holkám a co způsobí, když mladé závodnici řekne, že je tlustá jako prase. Jednou, to jsem měla možná ještě míň kilo než teď, mě postavil před zrcadlo, ať se podívám, jak je to hrozné. Vyvrcholilo to tím, že mi hodil jídlo do záchodu,“ uvedla Koukalová pro Magazín DNES. V osmadvaceti problém veřejně přiznala. Už proto, aby varovala ostatní sportovkyně či jiné mladé dívky.
V roce 2019 se účastnila známé televizní taneční soutěže StarDance, téhož roku si zahrála ve filmu Teroristka a loni ztvárnila samu sebe v jedné epizodě seriálu Sestřičky Modrý kód. Od listopadu 2020 moderuje na stanici Prima pořad Showtime.
Celoživotním mottem Gabriely Koukalové (pravděpodobně s nadsázkou) je: „Není důležité být nejlepší, stačí, když ti to sluší.“ Odkazuje tím na svůj zvyk líčit se i na závody. Prý je žena a chce při práci vypadat dobře. Nejednou si tím vysloužila nepochopení u trenérů. Otázku, zda tato koncentrace na vnější krásu souvisí s jejím bojem s anorexií, necháme na přemýšlivých čtenářích.
Foto: Franta.Kucera, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
