Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější
Možná vás to napadlo, protože jste už zažili situaci, kdy jste byli vy sami, či někdo z vašeho okolí bezdůvodně znevýhodněni kvůli zdravotnímu postižení. Například takový zdravotně postižený zaměstnanec, který pracuje za nižší mzdu než kolegové, protože zaměstnavatel počítá s tím, že vedle ní pobírá ještě invalidní důchod. Nebo je osoba v doprovodu asistenčního psa vykázána z MHD, protože pes nemá náhubek. Na psa je pohlíženo jako na běžného psa, který by mohl někoho pokousat, nikoliv jako na kompenzační pomůcku. Nebo zaměstnankyně, jejíž dítě trpí vrozenými vadami, což vyžaduje, aby s ním byla často doma. Její kolegové to snášejí nelibě, spolupracovníci se o dítěti vyjadřují hrubě, nadřízení vyhrožují propuštěním. Pracovní prostředí se postupně stává natolik nepřátelským, že zaměstnankyně souhlasí s ukončením pracovního poměru.
V takovém případě seberte odvahu a braňte se. Můžete tím pomoci nejen sobě, ale i lidem v podobné životní situaci. Základem je nebát se a požadovat například upuštění od diskriminačního jednání, odstranění následků diskriminačního zásahu, spravedlivou mzdu, písemnou omluvu nebo finanční zadostiučinění.
V předchozím článku Diskriminace osob se zdravotním postižením – co je a není diskriminace jsme si vysvětlili, jak ji rozpoznat a jaké jsou její projevy. Seznámili jsme se také s obecnými lidskými právy a základní legislativou. Definovali jsme, že se diskriminací obecně rozumí odlišné zacházení ve srovnatelných situacích bez racionálního odůvodnění. Považuje se za ni i obtěžování včetně sexuálního, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k ní.
Podle § 2 odst. 2 zákona č. 198/2009 Sb., tzv. antidiskriminačního zákona (AntiDZ), který je zmíněn v předchozím článku jako základní pramen práva na ochranu před diskriminací, má dvojí podobu – přímou a nepřímou.
Přímá diskriminace se zpravidla děje na základě předsudku a jde o takové jednání nebo opomenutí, při němž se s jedním člověkem zachází méně příznivě než s jiným ve srovnatelné situaci, a to z důvodů, které jsou zákonem zakázány, tj. rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Příkladem je situace, kdy zaměstnavatel odmítne zaměstnat uchazeče pro jeho zdravotní postižení.
Nepřímá diskriminace, nebo také skrytá, nebývá založena zlým úmyslem. Je to takové jednání nebo opomenutí, při němž se s někým zachází méně příznivě na základě kritéria, které je pouze zdánlivě neutrální, ale ve skutečnosti nepřiměřeně znevýhodňuje konkrétní skupinu proti ostatním. Příkladem je situace, kdy restaurace vyhlásí bezvýjimečný zákaz vstupu psů, čímž znemožní vstup zdravotně postižené osobě s vodicím asistenčním psem.
Jak se účinně bránit
Antidiskriminační právo stojí na zásadě rovnosti příležitostí a šancí. Jako spravedlivé je proto vnímáno takové právní prostředí, v němž se přihlíží k určitým vlastnostem člověka – pro potřeby tohoto článku ke zdravotnímu postižení –, a v němž mají všechny lidské bytosti možnost stát na stejné startovní čáře. Cílem antidiskriminačního práva je pak snaha o zajištění rovnosti šancí všem bez rozdílu a udělování sankcí za jeho porušení.
Není přitom rozhodující, zda ten, kdo se diskriminace dopustil, tak učinil úmyslně, či omylem. Rozhodující je vždy výsledný stav, zda k diskriminaci došlo. Pokud jste se ocitli v situaci, kdy jste neoprávněně znevýhodňováni, požádejte o odbornou pomoc.
Následující postup možné obrany se týká diskriminace v zaměstnání.
V zaměstnání nejprve vyzvěte zaměstnavatele ke zjednání nápravy a formou stížnosti mu sdělte, v jakém jeho jednání spatřujete diskriminaci. Vaším spojencem je odborová organizace, která vás může v případném sporu zastupovat. Nemáte-li ji, obraťte se s žádostí o pomoc na Kancelář veřejného ochránce práv, tedy na ombudsmana. Od roku 2009 je národním orgánem pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací a jeho úkolem je mj. poskytovat jejím obětem metodickou pomoc. Dále se můžete obrátit na oblastní inspektorát práce či na některou z neziskových organizací, jež se zabývá diskriminací na trhu práce. Možností je také využít k řešení sporu v pracovněprávních vztazích mediaci jako alternativní mimosoudní metodu řešení konfliktu mezi vámi a zaměstnavatelem. Pokud by tyto způsoby nebyly postačující a vaše diskriminace byla vyšší intenzity, můžete se obrátit na soud.
Zákoník práce přímo neupravuje právní prostředky ochrany před diskriminací, ale v § 17 odkazuje na § 10 antidiskriminačního zákona. Podle znění tohoto ustanovení AntiDZ můžete podat žalobu k soudu a domáhat se upuštění od diskriminace, odstranění následků diskriminačního zásahu a požadovat i přiměřené zadostiučinění – jednotlivě, či všechny nároky současně. Nejčastější formou satisfakce je neveřejná písemná omluva a přiměřeným zadostiučiněním náhrada nemajetkové újmy v penězích.
Pokud by výše zmíněné prostředky ochrany nebyly postačující a diskriminační jednání by ve značné míře snižovalo dobrou pověst osoby, důstojnost nebo její vážnost, má oběť diskriminace podle znění ust. § 10 odst. 2 a 3 AntiDZ nárok také na náhradu nemajetkové újmy v penězích, jejíž výši určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k diskriminaci došlo.
K diskriminaci osob se zdravotním postižením může docházet i v dalších oblastech mimo pracovněprávní vztahy. I jim poskytuje metodickou pomoc ombudsman jako centrální místo ochrany před diskriminací. Se svými podněty ze všech oblastí ohledně diskriminace se lze podle § 21b zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, na něj bezplatně obracet.
S podezřením na diskriminaci se mohou zdravotně postižené osoby obracet rovněž na Českou obchodní inspekci, mají-li za to, že došlo k diskriminaci při poskytování zboží a služeb.
Citlivou oblastí, jež je spojena s právy dítěte, je oblast šikany a diskriminace při poskytování vzdělávání. Kontrolní činnost ve školství vykonává Česká školní inspekce, stížnost lze tak podat ke krajskému inspektorátu.
Z výše uvedeného vyplývá, že antidiskriminační spory jsou snad ještě více než jiné mimořádně složité a pro laika je velmi těžko představitelný úspěch v soudním řízení bez pomoci advokáta. Nemáte-li dostatek prostředků, abyste mu hradili náklady na právní zastoupení a soudní poplatek, můžete požádat soud o ustanovení právního zástupce. V případě nesplnění podmínek pro ustanovení právního zástupce soudem, můžete požádat o určení advokáta Českou advokátní komoru, a to za sníženou odměnu či bezplatně.
Užitečnou pomůckou pro hledání bezplatné právní pomoci je také portál www.potrebujipravnika.cz.
Diskriminace z důvodu zdravotního postižení je tedy zejména pojmem právním a v českém právním prostředí je záležitostí relativně novou. Ne proto, že by se dříve nevyskytovala, nebyla však pojmenována, natož řešena. Původně neutrální pojem týkající se přirozeného rozlišování či výběru získal v průběhu společenského vývoje negativní interpretaci a dnes je už vnímán jako synonymum nespravedlnosti. Právo však nemůže všechnu práci odvést samo, bez aktivního přístupu těch, jichž se diskriminace bezprostředně týká. Přeji vám ovšem, abyste vědomosti nabyté četbou tohoto textu uplatňovali co nejméně.
Foto: Pexels
