Na přelomu léta přijíždíme do jednoho penzionu ve Světlé nad Sázavou. Je trošku pošmourno. Všichni kolem mají společenský oděv a vše je vyzdobeno v bílém. Copak se tu bude asi konat? Že by nějaká oslava či snad zásnuby nebo rovnou svatba? Jelikož zásnuby už byly, je na řadě říci své ANO. Mysleli jste si, že vám něco uniklo a jde o nás? Zatím ne, na řadě je má sestřenice Karolína a její snoubenec Daniel. Je to jejich velký den a všichni se na něj moc těší.
Začnu ovšem od začátku. Přijeli jsme na místo a počasí nebylo zrovna hezké, pod mrakem, chvílemi pršelo. Vzpomněla jsem si na svatbu své starší sestry, kde taky pršelo. ☺ Svatba Karolíny a Daniela je pro mě už čtvrtou, na kterou jsem byla pozvána. Že jste na svatbě nikdy nebyli? Tak čtěte dál, popíšu vám její průběh…
Je tu opravdu hodně hostů. I když jde o malou svatbu, zdálo se nám, že lidí je kolem stovky. Hosté dorazili všichni, fotograf je na místě, vše může začít. Obřad se koná venku. Hraje hudba a jde ženich, kterého vede jeho matka, po něm kráčí jeho otec a matka nevěsty. Dále po nich svědci, družičky a nakonec nevěsta vedená svým otcem. V tu chvíli ji ženich vidí poprvé v šatech, kdyby ji viděl dříve, nosí to prý smůlu. Dojdou ke květinami ozdobenému oltáři, kde stojí oddávající a matrikářka. Oddávající uvede jména budoucích manželů a svědků. Pak vede oddávající slavnostní řeč, kterou má předem sepsanou a odsouhlasenou. Poté se ptá nejdříve ženicha, zda si vezme za právoplatnou manželku zde přítomnou slečnu nevěstu, a ten řekne: Ano. Pak se zeptá i nevěsty, zda si bere zde přítomného ženicha za svého právoplatného manžela. Nevěsta by také měla říci: Ano. Pokud si to mezitím ovšem nerozmyslí.☺ Poté si vzájemně vymění prstýnky a oddávající je prohlásí za muže a ženu. Dají si první novomanželský polibek. Oba teď již novomanželé a jejich svědci ještě podepíšou patřičné formuláře a nakonec všichni hosté utvoří frontu a postupně nevěstě a ženichovi gratulují.
Po obřadu následuje hostina ve venkovním stanu vedle onoho penzionu. Ta je formou švédských stolů. Ovšem na mě se zapomnělo, do místnosti vedly úzké dveře a pro jistotu schod. ☹ Přítel mi řekl, co je na výběr k jídlu, a ochotně mi přináší ven ke stolu, co jsem si vybrala. Místa, kde jíme, jsou označena jmenovkami podle zasedacího pořádku.
O pár hodin později přijíždí kapela, která hrála tak dobře, až mě a pár dalších lidí roztančí. Nejlepší a nejvtipnější je naše 94letá babička, jež s přehledem fotí svým IPadem všechny tanečníky. Mezitím se s kapelou vesele baví a zjišťuje, zda by jim mohla zahrát v domově pro seniory, kde bydlí. Babička dostala kladnou odpověď, ocenění za pozitivní chuť žít a také za to, že umí ovládat moderní technologie a bavit se. Dokonce si zatančí i s otcem nevěsty, který je proti ní mnohem vyšší. Je to opravdu roztomilá taneční dvojice. Já mezitím tančím se sestrou a synovcem, moc jsme si to užili.
Svatba se vydařila, ale jelikož jsem nechytila květinu, kterou nevěsta házela, budeme muset vyrazit na další! Nechám se překvapit.☺
Foto: pixabay.com
