Řada lidí redukuje vánoční svátky jen na Štědrý den, uklízecí galeje, celodenní pohádkový maraton nebo ruskou ruletu s kapří kostí v krku. Jiní se vyžívají v tradičních českých pranostikách a zvyklostech, které mě vždycky malinko děsily. Každopádně nic není dobře, nebo špatně. Každý svých Vánoc strůjcem, a tak to má být.
A jak je to u nás? Osobně beru tradiční české zvyky jako zpestření vánočního programu, ale většina u nás nefrčí. Nehrozí ani klasické hladovění s cílem zahlídnout zlaté prase, jelikož musím vydatně snídat kvůli lékům. Počty domácích mazlíčků se nám holt o zlatý exemplář nikdy nerozšíří.
Naše Vánoce bývají specifické i bez tradičních zvyků a nijak nám to nepřekáží. Miluju výstavy betlémů, Louskáčka, Vánoční koledu od Charlese Dickense, praštěné vánoční svetry, ale ze všeho nejvíc společné předvánoční aktivity.
Jednou z posvátných aktivit je i společné pečení cukroví. Jako malý jsem pomáhal mamce a teď peču s mou ženou. U obou oceňuju jejich svatou trpělivost… Estetičnost mých vanilkových rohlíčků byla vždy značně pochybná, ale na chuti jim to nikterak neubíralo. Mamka peče hodně druhů, my jeden až dva. On ten počet stejně není podstatný. Hlavní je, že vánoční „parvárky“ tvoříme spolu.
Další oblíbenou společnou předvánoční aktivitou je zdobení našeho minibytu. Každý rok si říkáme, že začneme už v listopadu. Člověk míní…, chřipka zasahuje. Každopádně letošek se neobešel bez světýlek a všudypřítomných vánočních skřítků. Naštěstí mám chápavou ženu, která mě v těchhle „ptákárnách“ podporuje. Kdo má doma od ženy světýlka ve tvaru sobů? Já!!! Pestrobarevně nám svítí celý byt, včetně vánočního stromečku. Kam se hrabe Las Vegas.
Byt nám však nekrášlí jen světýlka, ale i vánoční ozdoby a obrovský anděl z keramiky. Vždycky jsem si přál originální keramické ozdoby, které „uhněteme“ společnými silami, a letos se to povedlo. Na chvíle společného tvoření nikdy nezapomenu! Už chybí jen betlém, ale ten mám v plánu vlastnoručně vyřezat.
Všechny tyhle vánoční aktivity jsou super a pokaždé se na ně těším, ale proč je smrskávat do krátkého vánočního období? Vždyť je to velká škoda, a proto jsem Vánoce krapet novelizoval a svým způsobem je prožívám celoročně. Každá společná aktivita s mou ženou představuje svátek hodný těch vánočních. Ať už hrajeme pexeso (abych provětral mozkové závity zarezlé roztroušenou sklerózou), tvoříme fantaskní věci z keramiky, společně sportujeme, usneme si v náručí nebo vyrážíme do přírody. Všechny tyhle události se mi svátečně vpisují do srdce a vážím si jich na max.
Další celoroční Vánoce zažívám se svými úžasnými rodiči. Bydlíme v jiném městě, takže se nevídáme tak často, jak bych si přál. O to větší radost máme, když za nimi přijedeme nebo oni za námi. Pravidelně si užívám každého rána, kdy si spolu sedneme u kávy a povídáme si. Tenhle ranní rituál v jídelně mám na celé návštěvě nejraději. Když se probudí i má žena, přidá se hned k nám a tím mám všechny své milované pohromadě. Bez cukroví, bez světýlek, ale s lidmi, které mám rád. A to jsou ty pravé sváteční chvíle.
Ani vánoční dárky nejsou potřeba, i když… Já už je dávno dostal a jsou dokonalé i bez balicího papíru.
A jaké to jsou? Rád prozradím. Od mé ženy láska, podpora, porozumění, něha a její neuvěřitelná odvaha stát při mně za jakýchkoli okolností. Není jednoduché žít s někým tak nemocným a já si to plně uvědomuju.
A od rodičů? Ti v obdarovávání syna rozhodně nezaháleli. Na prvním místě je jejich mateřská a otcovská láska a velká podpora na mé životní cestě. A to není zdaleka všechno! Od mamky jsem podědil obrovskou lásku ke kvalitní literatuře, psaní a historii, která bude letos završena společným výletem na hrad Veveří. Od táty zase povahu, lásku ke sportu a lesu. Plus je mým obrovským mužským vzorem.
Největším darem je ovšem společný čas, který mi dávají všichni tři. A když se do našeho týmu přidají i moje neteř a synovec, co víc si přát.
Ať žijí celoroční Vánoce i u vás!
Foto: Pixabay
