Nedávný letní slunovrat a tropické hodnoty na teploměru oznámily, že je tu znovu. Léto. Čas koupaček, jahod a třešní, prázdnin, dovolených a výletů. Vůně horka a opalovacích krémů, svištění koleček od kufrů a stále častější hřmot letadel na nebi. Těšíte se?

Přiznám se, že moc letní typ nejsem. Tedy – byla bych, nebýt mého chronického onemocnění, vlastně hned několika… Stoupnou-li teploty nad dvacet, v dobré kondici nad dvacet dva, začínám větřit diskomfort. Jakmile se horko přiblíží k třicítkám i nad ně, končím. Stává se ze mě brunátná a funící ulepená nešťastnice, co neví, kam by hlavu složila, čím by se kvalitně a dlouhodobě ochladila. 

Začnu otékat, omdlívat a pulzovat od rána do večera. Ekzémům a jizvám se vedra nelíbí vůbec, nezapomenou to dát jasně znát. Koupat se mohu jen v průzračných vodách, jinak mi hrozí infekce a další nepříjemnosti. O svůdném bronzu si mohu nechat zdát, ano, vždy to byl můj sen, ale kůže se mými případnými pokusy o stav „být sexy“ odmění provokativním flekatěním a rudnutím. Asi se stydí.

Nikdy jsem nechápala, jak někdo dokáže vypadat při tropických teplotách svěže, nadšeně, být plný energie. Mě taková období ubíjejí. V představách se sice vidím rozevlátá a šťastná, užívající si letních radovánek, jenže jen vyjdu ze dveří, realita mě hodí zpět na zem. Někdy doslova. 

S ochutnáváním letních dobrot to také nemám příliš vychytané. Nad jahodovými knedlíky a koláčky sice sliním, ale ochutnám-li je, alergická reakce mě nemine. Dary moře mě dostanou na pohotovost, stejně jako požití arašídového mléčného koktejlu. Grilovačky pozoruji mlsným okem a s kručícím žaludkem. Občas se neudržím, ale je mi jasné, že s následným doprovodným programem počítat musím.

S onemocněním jsou vlastně veškerá roční období náročná. Vím to, pociťuji a prožívám v plné síle. Ale víte co, stejně si jejich krásy nenechám pokazit. Je tolik možností, jak si každý daný čas užít! A aktivity, které jsou mi zapovězeny, ráda přenechám všem, co si je mohou dovolit naplno. Však není všem dnům konec. Třeba se jednou přidám i já. 

Krásné léto bez úrazů a plné pohody!

─ Dospělí čekají celý týden na pátek, celý rok na léto a celý život na štěstí. Děti nemají čas na blbosti. Jsou šťastné teď. ─

Zdroj: Pinterest

─ Jsem šťastný a spokojený, protože jsem se naučil brát život takový, jaký je. ─

Sri Chinmoy

Foto: Pixabay

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ