Znáte ten pocit, kdy dlouho plánujete a výsledek je úplně jiný? Já ano a zažívám ho celkem často. Ukázkovým příkladem byly cestovní zážitky minulého víkendu. Těšili jsme se, zabalili si den předem, vyjeli v luxusní čas, nepršelo… Prostě „nic“ nebránilo brzkému příjezdu na místo určení. Až na nejspolehlivější úsloví Člověk míní, Pán Bůh mění… A nám cestu změnil na novodobou Pevnost Boyard.
Už ten začátek stál za to. Vrata garáže se z čista jasna rozhodla, že nás nepustí. Prostě ne a ne se otevřít. Trochu je podezřívám z dopravní předtuchy. Když se povedlo konečně vyjet, ocitli jsme se v tropech. Překvapeně jsem koukal na lidi v krátkém rukávu a kraťasech. Moje roztroušená skleróza zaúpěla a jelo se dál.
Kvůli dost ošklivé havárce a práci na silnici jsme stáli v dlouhých kolonách a sledovali navigaci, jak marně pátrá po lepší trase. Občas obdivuju její urputnou snahu a všechna podivuhodná nabízená řešení. Ten den byla obzvlášť kreativní, takže jsem se poprvé podívali i do Rousínova. Týden předtím jsme si sice říkali, že se tam chceme podívat, ale ne tak brzy!
Cíl cesty se zdál vzdálený a vzdálenější. A když už to vypadalo nadějně, šibalsky na nás mrkly uzavírky a bylo vymalováno. Navigace si sice poradila, ale zavedla nás do sousedního státu! A já si u toho jen říkal, že jestli vedou všechny cesty do Říma, kam asi dojedeme my. Vygradovalo to tím, že nás navigace navedla do polí a na cyklostezku, ale tam už jsme se nedali a jeli povinnou dvacítkou jinou trasou. Nakonec jsme dorazili v pořádku a radostné přivítání přebilo všechny negativní zážitky z cesty plné překvapení. My unavení na max. Holt lítý boj s dopravní situací dá zabrat.
Celá tahle dobrodružná cesta mi připomíná můj život posledních patnáct let. I ten mě vedl po neznámých křižovatkách, občas to vzal přes pole, jindy zabočil na nevítanou cyklostezku, nebo prudce zastavil na kraji srázu. Moje životní navigace si zkrátka vybírá komplikovanější cesty plné poznání.
Někdy mi přijde, že jedu na motorce z Aše přes Sydney až do New Yorku. Projížďka je to dlouhá, nalokáte se na ní vody a nikdy se nenudíte. V mé základní motorkářské výbavě je tak záchranný kruh, párek rukávků s motivy STAR WARS a pro sichr i nafukovací lehátko.
I přes tyhle strastiplné cesty a kotrmelce života jsem se dostal daleko. New York to ještě není, ale už ho pomalu vyhlížím. Vděčím za to především mé manželce, rodině a urputnosti v nacházení stále nových cest. Život prostě není rovnou silnicí, kde je vše zalité permanentním sluncem. Navigace života občas selže a zavede do polí. Jízda je o to komplikovanější, ale plná netušených zážitků. Někdy lepších, jindy horších.
Nechť nás provází síla na životních cestách.
Foto: Pixabay.com
