Jsem plašan a také trochu bordelář. Toto sebekritické hodnocení hned v úvodu je důležité, protože snadněji pochopíte, jak mi tyto rysy mé povahy dokážou zkomplikovat život. Zvlášť když se navzájem spojí, k čemuž většinou v některých situacích dochází. 

Takže se mi podařilo v průběhu let ztratit nejen vysokoškolský diplom, ale i glejt o tom, že se mohu „pyšnit“ titulem magistr, stejně tak i několik dalších dokumentů. Až poté, co jsem ukončil své působení u předchozího zaměstnavatele a ucházel se o místo, zjistil jsem, že si je budu muset nechat znovu vystavit. 

Všechny své ztráty a nálezy, někdy bohužel nenálezy, vyjmenovávat nebudu. Zmíním se o té poslední patálii, které mi vyplnila volný čas v průběhu posledního únorového víkendu. V pondělí ráno jsem totiž měl odvézt naši fabii na první servisní prohlídku po dvou letech. Tak jsem vytáhl složku s dokumenty. Když jsem ji v sobotu ráno kontroloval, polil mě studený, ale hodně studený pot. Potvrzení o platbě za vůz, pojistka, velký techničák i nějaké další papíry tam nechyběly. Servisní knížka, do které vám v servisu zaznamenávají opravy, však chyběla. 

Krátce před polednem se moje vcelku optimistická nálada změnila v podrážděnost a nevrlost. Manželku jsem informoval, že s žádným výletem ani procházkou počítat nemůže, protože budu hledat servisní knížku. Začal jsem prohledávat různé složky nadepsané různými názvy: plyn, domácnost, daně, pozemek a tak dále. Objevil jsem přitom řadu zajímavých účtenek (například od topinkovače zakoupeného ještě v uplynulém století či inkasní lístek z roku 2002). Samozřejmě jsem při svém pátrání pečlivě třídil a vyhazoval dokumenty, které už potřebovat nebudu. Tady jsem se snažil být hodně pozorný, abych se nezbavil nějakého důležitého, který bych mohl ještě potřebovat.

Marná snaha, servisní knížku jsem nenašel… V neděli jsem pro jistotu ještě prodloužil hledání v krabicích, kde máme rodinné fotky. Nostalgicky jsem vzpomínal, dojímal se a vracel se do období, kdy potomci byli ještě dětmi. Nakonec jsem pátrání vzdal a šel to naše auto aspoň vysát a umýt. 

V pondělí ráno jsem zamířil do servisu. Chlapík za stolem se mě zeptal na jméno a poznávací značku vozu a také na počet ujetých kilometrů. Pak už jsme se jen domluvili, že zavolá, až bude servisní prohlídka hotová. Takže jsem mu musel napovědět sám: „Ztratil jsem servisní knížku, tak mi tu prohlídku nějak zaznamenejte do počítače,“ pronesl jsem provinile. Mladý servisák se pousmál a dodal: „Klid, pane, nic jste neztratil. Servisní knížky jsou už elektronické, takže o tom vašem autě všechny potřebné informace v počítači máme.“

P.S. Titulek Promarněný víkend jsem napsal s otazníkem. S odstupem totiž musím přiznat, že můj pokoj teď vypadá lépe a při prohlížení fotek jsem si docela hezky zavzpomínal. Takže až tak promarněná sobota a neděle to nakonec nebyly.

Foto: autor 

Picture of Břetislav Lapisz

Břetislav Lapisz

Rodák z Českého Těšína prožil dětství v nedalekém Havířově, od konce studií v roce 1990 bydlí v Ostravě. Absolvent učitelství Pedagogické fakulty Ostrava (obor čeština – dějepis) se zajímá o novodobou historii, jeho největším koníčkem je sledování sportovních přenosů (od fotbalu přes hokej, stolní tenis až po šipky). Rád cestuje, jeho nejoblíbenější destinací je Slovensko. A v poslední době zahradničí (s poměrně mizernými výsledky). Je ženatý a má dvě dospělé děti. Roztroušená skleróza jej „provází“ od roku 1998.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ