Jsem plašan a také trochu bordelář. Toto sebekritické hodnocení hned v úvodu je důležité, protože snadněji pochopíte, jak mi tyto rysy mé povahy dokážou zkomplikovat život. Zvlášť když se navzájem spojí, k čemuž většinou v některých situacích dochází.
Takže se mi podařilo v průběhu let ztratit nejen vysokoškolský diplom, ale i glejt o tom, že se mohu „pyšnit“ titulem magistr, stejně tak i několik dalších dokumentů. Až poté, co jsem ukončil své působení u předchozího zaměstnavatele a ucházel se o místo, zjistil jsem, že si je budu muset nechat znovu vystavit.
Všechny své ztráty a nálezy, někdy bohužel nenálezy, vyjmenovávat nebudu. Zmíním se o té poslední patálii, které mi vyplnila volný čas v průběhu posledního únorového víkendu. V pondělí ráno jsem totiž měl odvézt naši fabii na první servisní prohlídku po dvou letech. Tak jsem vytáhl složku s dokumenty. Když jsem ji v sobotu ráno kontroloval, polil mě studený, ale hodně studený pot. Potvrzení o platbě za vůz, pojistka, velký techničák i nějaké další papíry tam nechyběly. Servisní knížka, do které vám v servisu zaznamenávají opravy, však chyběla.
Krátce před polednem se moje vcelku optimistická nálada změnila v podrážděnost a nevrlost. Manželku jsem informoval, že s žádným výletem ani procházkou počítat nemůže, protože budu hledat servisní knížku. Začal jsem prohledávat různé složky nadepsané různými názvy: plyn, domácnost, daně, pozemek a tak dále. Objevil jsem přitom řadu zajímavých účtenek (například od topinkovače zakoupeného ještě v uplynulém století či inkasní lístek z roku 2002). Samozřejmě jsem při svém pátrání pečlivě třídil a vyhazoval dokumenty, které už potřebovat nebudu. Tady jsem se snažil být hodně pozorný, abych se nezbavil nějakého důležitého, který bych mohl ještě potřebovat.
Marná snaha, servisní knížku jsem nenašel… V neděli jsem pro jistotu ještě prodloužil hledání v krabicích, kde máme rodinné fotky. Nostalgicky jsem vzpomínal, dojímal se a vracel se do období, kdy potomci byli ještě dětmi. Nakonec jsem pátrání vzdal a šel to naše auto aspoň vysát a umýt.
V pondělí ráno jsem zamířil do servisu. Chlapík za stolem se mě zeptal na jméno a poznávací značku vozu a také na počet ujetých kilometrů. Pak už jsme se jen domluvili, že zavolá, až bude servisní prohlídka hotová. Takže jsem mu musel napovědět sám: „Ztratil jsem servisní knížku, tak mi tu prohlídku nějak zaznamenejte do počítače,“ pronesl jsem provinile. Mladý servisák se pousmál a dodal: „Klid, pane, nic jste neztratil. Servisní knížky jsou už elektronické, takže o tom vašem autě všechny potřebné informace v počítači máme.“
P.S. Titulek Promarněný víkend jsem napsal s otazníkem. S odstupem totiž musím přiznat, že můj pokoj teď vypadá lépe a při prohlížení fotek jsem si docela hezky zavzpomínal. Takže až tak promarněná sobota a neděle to nakonec nebyly.
Foto: autor
