Všichni to známe. Den si nalajnujeme na minuty a bác. Totální banalita všechny plány rozmetá na prach a umně je zamete pod koberec. Stačí si zapomenout klíče, nedoběhnout tramvaj nebo omylem vytípnout budík. Já si z ranku nepříjemných situací vytáhnul postrach všech puberťáků – nefunkční internet.
Od brzkého rána jsme tak bojovali s technikou a v jednom kuse prohrávali. Naši snahu rozjet net bych přirovnal k nerovnému boji mravenec versus bota.
Resetovali jsme, zkoušeli rady kamarádů a nic. Nepřekvapivě nepomohlo ani pozitivní povzbuzování routeru typu: „To dáš nebo já ti věřím“.
Naštěstí pro nás jsme po příčině nemohli pátrat donekonečna, jelikož jsem musel na pravidelnou kontrolu do RS centra. A ten den to bylo extra důležité, protože jsem očekával výsledky poslední magnetické rezonance.
Když mi je paní doktorka sdělila, všechny problémy šly stranou. Stacionární nález, co víc si přát! Je bezva vědět, že se můj roztroušený guláš nerozlil do dalších oblastí a spokojeně hoví v jednom talíři.
Za tak skvělou zprávu jsme chtěli tradičně poděkovat i v místní nemocniční kapli. Ale… nedošli jsme daleko. Naše kroky zastavila rázná paní uklízečka, která nám oznámila, že je vytřeno a máme počkat. Bohužel, na uschnutí „Noemovy podlahy“ jsme vyčkávat nemohli.
Děkovnou modlitbu jsme tak vyslali ode dveří naší oblíbené kaple a šli zpátky k autu.
Po návratu domů jsem se ustaraně mrknul na noťas, který házel jednu prapodivnější hlášku za druhou. Router nevykazoval žádné známky života a já zalitoval, že jsem místo humanitních oborů nesáhl po IT.
Po hodině dalšího pátrání jsem to nakonec vzdal a zavolal na zákaznickou linku. Tam přece musí tušit, kde je problém!
Netušili, ale aspoň jsem zjistil, že v místě mého bydliště nejsou hlášené výpadky, čímž mi svitla malinká naděje. Zároveň mi bylo přislíbeno, že mi zavolá technik.
Čekání na telefonát jsem využil do maxima. Prostě žádná nuda, a to jsem ještě netušil, jaké akční chvilky mám před sebou.
A pak to přišlo…
S technikem jsem telefonoval třináct minut. Trpělivě mě navigoval a zkoušeli jsme všechno možné i nemožné, aby se ve výsledku přišlo na totální banalitu.
Kabel k routeru byl zapojen o jeden port vedle!
Když na to technik přišel, zřetelně jsem zaslechl pád svého inteligenčního kvocientu.
Je mi jasné, že byl zvyklý na nejrůznější klienty, ale za rozhovor se mnou bych ho nejraději svatořečil. Ten zenový klid po celou dobu hovoru, kdo to má!
I přes tuhle trapnou chvilku hodnotím den kladně. Během sprchování jsem si totiž uvědomil, že podobné situace zažívám opakovaně. Pouze s tím rozdílem, že v rovině zdravotní. A obzvlášť v tomhle horku, které mi dává extra zabrat.
Často si totiž naplánuju perfektní den, ale RS má svou hlavu. Najednou zazlobí nohy, rovnováha, levá strana těla zeslábne, padne na mě únava století… Prostě jsem přítomný, ale zároveň odpojený jako můj počítač od netu.
Když se tyhle stavy přihlásí z důvodu extrémních teplot, zkouším nejrůznější fígle proti horku. A vždy mám v záloze pestrý program: vrhám se na filmové a dokumentární resty, skvělé knížky, pubertální komiksy, milované psaní, deskové hry nebo se věnuju aktivitě nejcennější – vykládám si s manželkou, rodiči a kamarády.
Stejně tak jsem zareagoval i v situaci, když si můj net vybral nenahlášenou dovolenou. Na nic jsem nečekal a hned jsem se zakousl do náhradního programu.
Jakého? Začal jsem psát dnešní sloupek!
Nechť nás provází síla v každé nečekané životní situaci!
Foto: Pixabay
