Jak mluvit s dětmi, zvlášť když jde o těžká témata? Co říct, když se trápí, mlčí nebo kladou otázky, na které nemáme odpověď? Právě v takových chvílích pomáhají karty od organizace Nevypusť duši. Nacházejí uplatnění v praxi – ve školách i mimo ni, v práci i doma. Slouží jako hmatatelná opora (nejen) při náročných rozhovorech. Karty jsou k zakoupení v tištěné podobě přímo od organizace, ale zároveň zdarma dostupné online.
Jak vznikly a proč jsou důležité
Karty 5+2 kroků v podpůrném rozhovoru vznikly v rámci projektu Není to jakoby úplně v pohodě. „Z průzkumů jsme věděli, že děti potřebují hlavně blízkost a že ne každá potíž vyžaduje odbornou péči,“ uvádí Barbora Pšenicová, ředitelka organizace. „Cílem bylo vytvořit nástroj, který pomůže dospělým – rodičům, učitelům a dalším pracovníkům – děti vyslechnout a podpořit, zvláště pak v náročných tématech,“ říká. Samotný vývoj karet trval čtyři měsíce, kdy opakovaným testováním hledal tým odborníků a rodičů tu nejvhodnější podobu.
Krok za krokem – opora pro citlivé rozhovory
Karty vedou dospělého rozhovorem s dítětem pomocí sedmi kroků – od navázání kontaktu přes kladení citlivých otázek až po uzavření rozhovoru a nabídku další podpory. Každý krok je jasně popsaný, doplněný příklady formulací nebo vět, jež ukazují dospělému, jak nejlépe reagovat. Když karty čtete, tak cítíte, že mají pochopení nejen pro dítě, ale i pro nás dospělé. Třeba se můžete dočíst: „Slyšet od dítěte, že s vámi nechce mluvit, může být zraňující, ale neznamená to, že je něco špatně.“ A následně dostaneme příklady vět, kterými lze odpovědět.
Jedna sada nestačí
Karty nacházejí využití v různých prostředích – nejčastěji u učitelů, ale také u pracovníků v nízkoprahových zařízeních, pediatrů a lektorů volnočasových aktivit. „Víme, že je také využívá jedna okresní soudkyně při rozhovorech s dětmi v náročných životních situacích,“ doplňuje informaci ředitelka organizace a pokračuje: „Učitelé nám sdělují, že jim karty pomáhají otevírat témata, kterých by se jinak báli. Rodiče zase referují, že se cítí jistěji v situacích, kdy se objeví například sebepoškozování nebo jiné náročné projevy.“ Díky pozitivní odezvě vznikla na tato témata i rozšiřující sada karet – Místa strachu. Ta se zaměřuje na konkrétní náročné situace, jako je právě sebepoškozování, smrt blízkého nebo rozchod rodičů. Zároveň karty oslovují i nás, dospělé čtenáře, a působí terapeuticky. Vycházejí totiž z poznání, že naše (ne)pohoda má přímý dopad na (ne)pohodu dítěte.
Karty jako opora v praxi
Co dělat, když máte vést první vážný rozhovor s dítětem – a jde o téma, které děsí každého? Jedna začínající sociální pracovnice z nízkoprahového klubu měla obavy z témat jako sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky. Tušila však, že se s nimi při práci s dětmi nevyhne.
Krátce nato ji oslovila základní škola – jeden z žáků mezi dětmi zmínil, že přemýšlí o sebevraždě. Učitelům to popřel a škola požádala právě ji, aby s chlapcem navázala kontakt.
Před schůzkou si pracovnice karty důkladně prošla. Během rozhovoru do nich nenahlížela, ale měla je u sebe – jako hmatatelnou oporu, ke které se mohla v případě potřeby vrátit. Chlapec se jí skutečně svěřil se svými myšlenkami o sebevraždě, naštěstí bez akutního ohrožení. Díky včasné reakci sociální pracovnice, zapojení školy i matky bylo možné najít řešení.
Dnes chlapec pravidelně dochází do nízkoprahového klubu a ví, že má bezpečné místo, kam se může vracet. Pracovnice zpětně říká, že právě karty jí dodaly odvahu vést rozhovor, na který si původně netroufala.
Tento příběh se mnou sdílela odborná konzultantka Tereza Kvapil Baudišová z České asociace streetwork. Využívá karty ke školení pracovníků a říká: „Slouží jako podpora i výukový nástroj, který pomáhá budovat jistotu ještě předtím, než pracovník do náročného rozhovoru skutečně vstoupí.“
Naslouchat a být tu
Situace v oblasti duševního zdraví dětí a dospívajících se v posledních letech zhoršila, výrazně po pandemii a stále bez jasného zlepšení. Ředitelka Barbora Pšenicová k tomu říká: „Mladí čelí obrovským tlakům, od online prostředí přes klimatickou krizi až po války za rohem. Setkávají se s nepochopením nebo zlehčováním svých potíží. Slyší, že jsou sněhové vločky, místo aby jim někdo nabídl pomocnou ruku.“
Neřešené obtíže se přitom zpravidla vrství – a mohou vyústit v duševní nemoc. Organizace Nevypusť duši sází na prevenci, která nejen pomáhá, ale jak potvrzují i data WHO, může být až čtyřikrát levnější než následná péče.
Ředitelka Pšenicová uzavírá s pobídkou: „Rodiče jsou největšími experty na své dítě, stačí ochota naslouchat a být tu. A pokud si nejste jistí, jak začít nebo pokračovat v rozhovoru, máte k dispozici naše karty.“ A v těžké chvíli si vzpomeňte na motto organizace: „Je OK nebýt OK.“
Foto: organizace Nevypusť duši
