Apartmán Bublinka – místo bezpečí a naděje #nechbroukažít

Znáte ten toužebný pocit zajistit si klid, vyrovnanost a pohodu ve chvílích i dlouho po nich, kdy na vás někdo z okolí plivne jedovou slinu a srší nespravedlnostmi místo vtipem a uznáním? Nebo dopadají-li na vás chmury ze změny ročního období, zdravotních potíží a obav z budoucnosti? Špatná zpráva je, že daleko neutečete, stejně by to nic nevyřešilo. Ta dobrá naopak je, že to daleko vůbec nemáte! Je důležité mít útočiště hlavně sám v sobě. Já se pravidelně ubytovávám v blahodárném apartmánu Bublinka.

Kdo by nechtěl potkávat převážně usměvavé a upřímné lidi, neztrácet se v chaosu a rozmarech druhých, sám přitom nebalancovat na hraně hektičnosti a nenapínat trpělivost vlastní i těch kolem? Večer ve zprávách slyšet, že další den se zdařil a byl napěchován dobrými skutky a sounáležitostí, radostí a mírem… Tak jsme se zasnili, ale teď už zpět do reality a k řešení, co si s tím vším počít, pokud snaha o vnitřní rovnováhu už bere za své. Když to zleva i zprava pálí víc než ostré polední slunce na hlavu bez klobouku.

Trendem doby je vytváření si vlastních bublin. Jenže to je široký a poněkud zrádný pojem. Nemálo jedinců si jej vysvětluje jako izolaci před vším a všemi, stávají se sobci a kompletně imunními tvory směrem dovnitř i ven. Aby nebyli zraňováni či mobilizováni, nestarají se o nic a nikoho, nastupuje pohodlnost a netečnost, mnohdy agrese. Společnost se zákonitě čím dál víc vyvíjí nežádoucím směrem, ze kterého se pak zase marně snaží dostat. Labyrint zmaru. 

Apartmán Bublinka je má bublina. Skrýš a prostor, ve kterém se pohupuji na vlnkách pochopení, lásky a sebelásky, snů, plánů, jasných zadání a přání. Laskavosti a vstřícnosti. Je tam bezpečno, lehce a vesele. Prostředí, které mě tolik blaží na duši a těle zároveň, ale nechci si jej nechávat jen pro sebe. Odjíždím do něj často. Naberu síly, uklidím nepořádek po sobě i jiných, utřídím myšlenky a pocity. A potom se můžu vrátit. Přicestuji se záložním zavazadlem do skutečného 21. století, kam si přivážím doplněnou vzácnou energii, na kterou mohu krásně fungovat až do mé další „dovolené“. Navíc mě těší, že ji mohu a chci posílat dál. Ochrání tak nejen mě. Zkuste to, není to vůbec špatné! Tak šťastné putování…

Matka Tereza

Foto: Pixabay