Vstoupili jsme do novoročního období. Nalistování prvních stránek čerstvých kalendářů a diářů svádí k jistému druhu zamyšlení, rozjímání a plánování. Někteří možná ještě pokračujeme v bilancovaní roku předešlého. Čím nám byl učitelem? Těšíme se o to víc na letošních „365“? Čas neošálíme ani nezkrotíme, ubíhat si bude svéhlavě vlastním tempem. Lidská vlastnost šéfovat u něj nemá šanci, v odpovědi na ni jen rytmicky zatiká. Starý rok se nedávno dokoulel do cílové rovinky, překodrcal

Ohlédnutí za rokem 2022 Magazín Inspirante vám ve zklidněném čase kolem svátečních dní nabízí ohlédnutí za některými letošními texty, jež přinášejí příběhy, emoce, rady, zpětnou vazbu a motivaci, které vám na našich stránkách ukazují autoři, jimž do života vstoupila nemoc či zdravotní postižení. Budeme rádi, když se k nim vrátíte a společně otevřeme bránu do nového roku s jeho přísliby a tajemstvím.Redakce Mám rýmu jako hrom, takže toho poslední týdny volným

Letošní rok mi přijde ještě náročnější než ten minulý. Kam se podívám, zdá se mi, že lidé čelí mnohým trápením, která se vytrvale nabalují do obrovské koule. Jako kdyby nestačila jedna bolest, jeden splín a starost. U nás doma i u mých známých tomu není jinak. Věřím, že vše ustojíme s grácií a statečně. A že tomu hodně napomůže laskavost a humor. Ne všichni to slyšíme rádi, ale je to na každém z nás. Události

Mám rýmu jako hrom, takže toho poslední týdny volným dechem příliš nenačuchám. Ovšem stačí kdykoli přivřít oči a vybavit si střípky z dávných let i nedávných okamžiků. Cítit jsou i s ucpaným nosem. Vůně vzpomínek. Vnímám je srdcem, ale k tomu si mozek skutečně vybavuje tu jemnost, svěžest a vzrušení, případně nepříjemný odér prožitého. Vrátím se v čase, abych si připomněla, jak šťastná jsem. Kolik skvělých příležitostí jsem dostala, kolik zážitků dosud mohla

Léto. Představím si chladivě osvěžující vodu a plavání, túru rozpálenými horskými stezkami, kde pofukující větřík rozdmýchává vůni luk a kvítí, lesů… Smích, dovádění, posezení s blízkými. Čerstvé ovoce i dobroty pečené na ohni. Pocit zvláštní svobody a těšení se. Také to milujete? Já moc. Jenže někdy program nabere zcela jiné grády. Chronická onemocnění totiž bývají nevyzpytatelně tvrdohlavé a jízlivé potvůrky. Chvíli vás nechají žít v pohodě s pocitem, že jsou to celkem fajn kámošky,

Nenaznačuji tím, že mám partnera, co je neskutečné zvíře, navíc že bych na jeho „srst“ byla pořádně přecitlivělá. Ano, zamilovaná jsem. Do přírody a do našich rodinných mazlíčků. Co naplat, že má alergie, ekzém a kopřivka se této vášni demonstrativně vzpouzejí. Je to taková „hepčí láska“. Vím, že na imunologii a alergologii by mě vynesli v zubech rovnou před nemocnici. Paní doktorko, doufám, že tyto řádky nikdy číst nebudete! Jenže jsou

Nebudu psát o energetické krizi ani o diskutovaném případném blackoutu. Dnes mám na mysli světlo uvnitř každého z nás. To křehké i silné světlo, které se nám někdo může pokusit zhasnout. Jenže my to tak nesmíme nechat! V něžném a moudrém čtení knihy Dalajlamova kočka mě mimo jiné zasáhl zmiňovaný výrok Alberta Schweitzera, který v roce 1952 obdržel Nobelovu cenu za mír. „Někdy naše světlo pohasíná, ale pak se setkáme s jinou lidskou