Když léto bolí #nechbroukažít

Léto. Představím si chladivě osvěžující vodu a plavání, túru rozpálenými horskými stezkami, kde pofukující větřík rozdmýchává vůni luk a kvítí, lesů… Smích, dovádění, posezení s blízkými. Čerstvé ovoce i dobroty pečené na ohni. Pocit zvláštní svobody a těšení se. Také to milujete? Já moc. Jenže někdy program nabere zcela jiné grády.

Chronická onemocnění totiž bývají nevyzpytatelně tvrdohlavé a jízlivé potvůrky. Chvíli vás nechají žít v pohodě s pocitem, že jsou to celkem fajn kámošky, se kterými si můžete užívat „naprosto zdravé“ dny; přesně takové, jaké jste si vždy přáli a plánovali. Bez stepování po čekárnách a ordinacích, hospitalizací, bez řešení různého zdravotnického papírování, přemýšlení nad následujícími kroky a léčbou… Ale hlavně bez bolesti a obav. Uvolněně a bez presu. 

Když se jim však začne zdát, že pohoda už trvá nějak dlouho, takže hrozí, že byste mohli vyjít ze cviku, klepnou vás rázně přes prsty. A vezmou to důkladně, nejlépe i s ostatními částmi těla. Tolik, že místo pestrého prázdninového a dovolenkového jásání přemýšlíte, zda máte ulehnout na operační sál dříve toho, či onoho specialisty, když stav vyžaduje obojí najednou, a navrch máte zamotanou hlavu tím, kdy, kde a jak řešit desítky dalších lapálií. Ke všemu, když se vám tak moc nechce zpátky… Do nemocnice, do bludného kruhu zákroků a planých hovorů, bolestivé rekonvalescence.

Tak to lepíte doma do posledního možného okamžiku, myslíte si, že to je to nejméně komplikované řešení, až vás ty potvory převlečené za kamarádky znovu převezou. Nastaví zrcadlo a zamnou si pařáty, že to sami zase nezvládnete. Potvrdí, že kdybyste se nenechali ukolébat pocitem statečnosti a „svéspásnosti“, ušetřili byste si suma sumárum velké množství času, stresu, bolestí i nepříjemností. Protože bez nalhávání – většinou vás to stejně dožene. Resty, odkládání, přehlížení, pravidla hry Jsem/nejsem úplně fit.

Takže pokud jste (nejen) toto léto v podobné situaci, nezoufejte. Připusťte si jako já, že nutně potřebujete pomoc s neduhy, oprášit trpělivost a akceptovat, že k doktorům prostě musíte. Hlavně mějte stále na paměti, že ono to zase půjde. Znovu a lépe. I když to třeba bude trochu pokulhávat… 

─ Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je volitelné. ─

Buddha

─ Plán, který nelze změnit, není dobrý plán. ─

Publilius Syrus

Foto: Pixabay

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!