Minulý rok přes nás bleskurychle přeletěl jako drak nad zakletým královstvím. Za to, že jsme to přežili, se nám dostává nové šance. Má krásné číslo 2022. Pojďme ji nepromeškat a užít si ji! Už v říjnu minulého roku jsem si pořídila osobní diář, pracovní diář i finanční deník pro letošní dny. Nevím, zda jsem se tolik těšila, až rok 2021 odškrtneme a vytěsníme. Pravdou je, že mi přišel extrémně
Vím, že máš práce nad hlavu. Děti ti dávno napsaly a poslaly své dopisy s nejtajnějšími přáními, která se jim teď snažíš vyplnit – však zvoneček tě přivolá do téměř každé domácnosti co nevidět! Vlastně ani nevím, jestli ti mohou psát i dospělí. Ale určitě vím, že bylo daleko snazší činit tak jako malé děcko. Pro mě i pro tebe… Hračka, kniha, pěkné ložní povlečení, v nejbujnějších snech běžky. To
Doma mám dvě orchideje. Jedna z nich mi poměrně pravidelně kvete. Pučet začne vždy tak, aby mi květy zdobila byt přes Vánoce, často až do Valentýna. Dělá mi tím velkou radost. Vlastně obě jsou dokonalým zázrakem. Svou houževnatostí totiž zvládly téměř nemožné. Nejsem žádná skvělá zahradnice, spíš naopak. Péči o květiny šidím. Někdy z lenosti, jindy z neznalosti. Zpravidla se vzpamatuji, květena také. Nezřídka na poslední chvíli. Ale nějak to
… dujdaj, dujdaj, dujdaj dá! Krásná vánoční koleda. Obávám se však, že za současné situace a kvůli zvůli, abychom dodrželi rým, míříme úplně jinam. Ráda bych se radovala z adventního času, blížících se vánočních svátků. Z naděje, že už pouze pár měsíců budeme žít starostmi doby covidové, která se nám bude vracet jen jako dávná noční můra. Jenže zlovůle, krátkozrakost, povrchnost, hloupost, nezodpovědnost a anarchie nabízejí zcela jiná řešení
Vždy jsem si myslela, že jde o klišé, frajeřinku a poslední zoufalství žen z pocitu ujíždějícího vlaku, když jsem viděla obálky knih nebo články s tituly a tématy, které přesvědčovaly a nabádaly, že život se rozjíždí až po čtyřicítce. Že po padesátce skutečně stojí za to žít a kdo ví, jaké další zázraky nás čekají po šedesátce a dál! Jenže ono na tom opravdu něco je! Přibývající roky mě trochu děsí, protože si pořád připadám jako holka.
Cestou životem narazíme na bezpočet překážek. Velmi záleží na povaze, vůli a píli každého z nás, jak tyto bariéry vyhodnotíme a zvládneme. Podlehneme jim? Nebo je zbouráme, případně přeměníme v něco daleko lepšího? Překážky mají různé podoby. Ať už jde o zamčené dveře či srdce, strach, podceňování a nesmělost, zbabělost, lhostejnost, zlobu a hloupost; objížďky, výmoly a vykolejení, onemocnění a znevýhodnění, zmařené plány a projekty, nedorozumění… Dané překážky lze přijmout, nechat je být. Dát se jimi smýkat,
Nikdy dříve mě nenapadlo, kolik je druhů loučení. Je jich tolik! Nemusí mít pouze smutný nádech. Ovšem právě takových se velmi obáváme. Tak moc, že tím strachem možná vytěsňujeme i ta příjemná z nich. S někým či s něčím se loučíme po celý život. Během dne, řekneme si prosté ahoj zítra, po telefonu, dáváme si na shledanou v práci, obchodě, na úřadě… Loučíme se s určitou životní etapou, končícím dnem, s ročními obdobími, s láskami. Smutníme při odjezdu z povedené
Zní vám to nepravděpodobně? Říkáte si, co je to za nesmyslný protimluv? Pózu a sluníčkářskou frázi? Zahoďte předsudky a čtěte dál. Láska je základ všeho. Znovu ten výše uvedený pocit? Kdepak! Také si nepředstavujte jen nejběžněji zmiňovanou lásku partnerskou. Abyste našli štěstí i s bolestí, musíte mít rádi, co zrovna děláte, vnímáte a cítíte, kde a s kým jste, kým jste. Pokud v jisté okamžiky trpíte, opravdu to neznamená, že zároveň nemůžete zažívat
Během několika okamžiků se můžeme přehoupnout do části životního hřiště, na kterém už nejsme zcela soběstační, prostě potřebujeme pomoc. Je nezbytné ji vyhledat, požádat o ni, přijmout ji. Hlavně bychom za ni měli být vděční. Nebrat ji jako něco naprosto samozřejmého. Ať už jde o nenadálý radikální a prudký zlom či situaci, která se s námi táhne dlouhá léta, ale už ji nedokážeme zvládat. Nastává čas poohlédnout se po záchranné síti.
Pocit, že jsme dokázali něco, co se nám zdálo zhola nemožné, je k nezaplacení. Povznášející, posilující. Dodá nám energii do dalších dní, pokusů a životních zkoušek. Jsme totiž daleko silnější, než si vůbec umíme představit. Proč se vlastně někdy tak moc bojíme, že selžeme? Že nebudeme perfektní? Vždyť všichni se stále učíme, všichni chybujeme. Odhalovat své slabé stránky není snadné, je to však lidské a úplně normální. Naopak
