Záchodový kalendář #nechbroukažít

Nemám chuť dnes rozebírat idiopatické střevní záněty, dokonce si ani nevedu diář, kde bych své potíže náruživě evidovala a sledovala. Naopak. Seznámím vás s jednou úsměvnou mnohaletou rodinnou tradicí.

Je to dávno, co jsem na trhu objevila malý záložkový kalendář. Každý měsíc zpestří moudrým příslovím, výrokem či citátem. Atmosféru sdělení podtrhují originální a výstižné fotografie. Kalendáře jsem začala dávat pod stromeček celé rodině, hned si je oblíbili. První roky jsme se při rozbalování dárků bavili tím, že se opět objevil dáreček tradičního tvaru; všichni už tušili, později věděli, v dalších letech dokonce vyhlíželi, zda se ke konci nadílky objeví očekávaný obdélníkový balíček pro nový rok.

Dvanáctilistého průvodce různými moudry a ročními obdobími si každý z nás rozmisťuje podle chuti a nálady – do pracovních či odpočinkových koutků pokojů, já dávám přednost zdi u pračky v komoře (hned jdou ty domácí práce lépe a rychleji od ruky), ale najde se i rarita umístění v prostoru toalety. Však tam je kolikrát možná nejvíce času na rozjímání a dumání! Kalendáříky se zkrátka staly naší součástí. Všichni si z nich načerpají, co zrovna potřebují. Vžitý krycí název je „záchodový kalendář“.

Při několikátém obdarování jsem začala mít lehké pochybnosti, jestli už svou „osvětovou“ aktivitu nepřeháním. Možná je toho moc? Další a další kalendáříky, co když je ostatní jen útrpně snášejí a nadšení předstírají? Klasická chyba závěrů vlastní fantazie a domněnek. Oni se na ně dokonce těší! Letos mi udělalo velkou radost spontánní vykřiknutí u ozdobeného smrčku: „Jééé, je tam! Už jsme si říkali, aby tam zase byl, když zatím pořád nic!“ Ježíšek nezapomněl, tedy i pro rok 2022 zavítají motivace a pohlazení duše do našich domácností. 

Ale co z toho všeho plyne? Dělejte věci od srdce. Nenechte se odradit obavami, zda darujete správně – nápadité drobnosti a pozornosti, čas, úsměv a lásku, svou společnost. Byla by škoda nevyužít každé příležitosti potěšit. Co vy víte, třeba zrovna na to někdo stále čeká… 

– Způsob, jak se stát šťastným, je mít na paměti a cítit, že to úplně nejlepší teprve přijde. – 

Sri Chinmoy

– Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému. –

Charles Dickens

Foto: pixabay.com

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!