Chtěla bych napsat něco lehkýho, to ale budu muset obšlehnot etiketu light jogurtu nebo sušenek. Dobře mi totiž není v žaludku, na duši ani na monitoru. Fakt jsem si myslela, že mě obří vlna solidarity a sounáležitosti hodí do vyšších sfér. Že mi pomůže poslat peníze, vybírat obyčejné věci pro hezčí start všech, co jsou teď nezaviněně na hranicích vlastní existence. Že mě pozvedne všechno to lidský dobrý, co
Jsou lidé, co práci nemůžou už ani cítit, ale to se o Haně Müllerové, vedoucí logistiky NATURPARK 12, říct opravdu nedá. Když zrovna hodně balíčkuje, vůně kávy ve vlasech ji prozradí i doma a manžel může jenom hádat, jestli ten den balila zrnkovou, nebo mletou. Společně si vždycky dají ještě jeden odpolední šálek, nejlépe Brazílie či Etiopie, a kdyby nebylo na domě pořád co dělat, zůstali by klidně na zahradě
Kdysi jsem si zakládala na tom, že nohama, přesněji řečeno vlastní diagnózou, neargumentuju. Dneska už to mám jinak, ale nevím, jestli je na to svět připravenej. Přišlo mi, že se na to nedá nic říct, že tím hraju na city nebo že v ostatních vzbuzuju pocity viny, taky jsem si připadala nemocně a umenšeně sama před sebou. Druhá strana mi to vyvracela málokdy, protože tak se snaž je
Večer ona dodělá, co je doma třeba, a relaxuje poslechem hudby na pc. Po chvíli se dostane do takový nálady, že si pouští vypalovačky devadesátých let. Beze svědků se dostane i k hitům Twenty-4-Seven a Kelly Family. Zrovna když vřeští jak o život, vrací se z lovu mamutů on, položí jí ruku na rameno a praví: „Jé, Kelly Family, ty já taky rád.“ Otočí se na něj, a než stihne něco říct, předběhne
Myslím, že přetáčení reklamy není to nejhorší, co se může mediálním magnátům stát. Co když se přeskakovat nedá, divák se dívá a je z toho perplex? Reklamní bizár prvý: Nezdržovat slovesy To si takhle sedím na zemi a protahuju svaly a šlachy a obrazovka na mě vyštěkne: „Nečekaná návštěva?“, „Neplánovaný meeting?“, případně „Potíže s vlasy?“ A co s nima? Mám je nakreslit, ostříhat, nebo nabarvit? Fakt jedno jediné sloveso zabere tolik drahého reklamního
Jan Potměšil ani na vozíku chvilku neposedí, nemá to totiž v povaze ani v rozvrhu. Nadaný herec, symbol polistopadových změn, milovník pohybu, hudby, malý i velký kašpar a člověk mnoha talentů. Nejen o době po úrazu váží každou větu, co se mu nakonec stejně rozkošatí do neplánovaných souvětí. Podobně jako rodina, která je tak zakořeněná a prorostlá jeho životem, že by se na ni dostalo, i kdybychom o ní mluvit nechtěli. A co teprve, když
Srdce mi bije rychle a zběsile. Tolikrát kontrolovanou smsku jsem už dlouho nepsala. Hlídám si íčka, oslovení, styl, sdělení. Nejsem náhodou moc dlouhá, moc vlezlá, nebo nekonkrétní? Beztak z toho po automatickém přepisování vyjde nabídka, co se neodmítá: „Dobrý den, jmenuju se https a do webového magnézia inspirace bych s vámi chtěla naspat rozbor hor o tom, jaký jste tapír.“ (Táta je asi nuda a magazín počká, když hořčíku není nikdy dost.
Sama nevím, jestli mě nohy, záda, ruce nebo zkrátka projevy obrny v těle a na těle přímo bolí. Myslím, že ne, teda aspoň ne způsobem, jaký by se při zběžném ohledání (jo, moc koukám na detektivky) dal očekávat. Jako že mě určitě musí bolet zkroucená špička, zkrácená achilovka, spadlé rameno nebo prohnutá bedra. Přitom ale sem tam fakt držím pohromadě srstí. Na bolesti je hloupý, že krom toho,
Pootočím ho vpravo, vlevo, navrch si rejpnu. Nic. Drží jak přibitej. Tyčovej mixér je obyčejně dost univerzální a skladnej pomocník, ale ne ve chvíli, kdy se k němu přicucne víčko sekáčku a nechce se ho pustit. Ukecávám ho, prosím, vzývám. Nic. Třeba je to zkouška inteligence a trpělivosti. Css, mě nedostaneš! Beru si ho na klín a zkouším otáčet, tlačit, tahat, bouchat, klepat, chrastit. Dojde i na nůžky a šroubovák ve slabinách
Jak podle vás vypadá taková ponovoroční sonda mezi řádky a plány? Co takhle: Předobraz: Ve všech filmech je spisovatelka někdo, kdo doma hopká v pohodlném oblečení, popíjí z obřího hrnku kafe a s nohama křížem sází do počítače jednu myšlenku za druhou. Je spokojeně zadumaná, tvůrčí, klidná a přirozeně hezká. Zároveň má pro stavy nouze kámoše ajťáka, kamarádku přes hadry a známého přes jídlo. Nikdo jí v době psaní nevolá, nepíše, sousedi neřvou,
