Viky je zlatej kluk a třeba si jednou pro zlato dojede. I s lupénkou

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Revenium letos v Puntíkovém roce, který vyvrcholí Puntíkovým dnem v pátek 29. října, poutá pozornost na vše kolem lupénky coby neinfekčního kožního onemocnění. Pomoci mu v tom má také speciální edice Igráčka, jehož koupí může každý z nás puntíkové plány hravě podpořit. Jedním z nich je umožnit pěti dětem s jejich rodinami vyrazit příští rok k moři. A teď hádejte, proč vám chceme společně s maminkou Lucií představit Viktora Tomšíka…

Hokejista, kapitán, sportovec. Taky pohodář a chytrý kluk, který se dokáže rychle zorientovat na zimáku, ve škole i doma. Desetiletý Viktor se už teď neztratí v žádné společnosti, přitom se nebojí projevit city ani k o čtyři roky starší a mnohem uzavřenější sestře Natálce. 

Maminka Lucie superlativy nešetří a nakonec se rozesměje: „Máme doma Badíka, jorkšíra, a přijde mi vlastně stejně zlatej jako Viky. My jsme ale pohodoví asi všichni, nikdy jsem neměla takové ty vztekací děti. Nechají si všechno vysvětlit, drží spolu a mají perfektní vztah.“ 

Jednu dobu spolu chodily i na box, ale s pubertou je Natálka radši v klidu a sama. Teď se zrovna nenechává tolik rozptylovat sportem, potřebuje totiž dobře nakročit do profesního světa. „Možná bude učitelkou ve školce, ale má tak ráda ekologii, že se na školním veletrhu ještě podíváme, kam by se mohla dát. Nás všechny možnosti nenapadnou.“

Co ale rodinu z Velkého Meziříčí napadne vždycky, je jakákoliv společná, ideálně sportovní aktivita. Tenis, fotbal, kolo, lyže, plavání, zkrátka dovolené, výlety nebo třeba jen pár chvil na sluníčku a na zahradě. Takhle je to Tomšíkovým vlastní a nenechají si to ničím zkazit. Ani lupénkou ne.

Od pupíku až do vlasů

Poprvé se Vikymu objevila vyrážka kolem pupíku, když mu bylo šest. „Kožní nám lupénku diagnostikovala na dva metry ode dveří, dala nám mastičku a hotovo dvacet.“ To ze začátku zabralo, jenže časem měl Viky obsypané i nohy od kolen dolů a ložisko ve vlasech. „Zašli jsme k pediatrovi, který lupénku potvrdil, udělal krevní obraz a řešil i štítnou žlázu. Nenašel nic, tak Vikymu nakázal aspoň zhubnout.“ 

Tomšíkovi už byli zoufalí. Rozhodili sítě, hledali na netu, zkoušeli domácí masti i léčitele. Za jedním se vydali až na Slovensko, namíchaný bylinný čaj si kvůli nevalné chuti pamatují dodnes. „Vypít šest deci něčeho tak odporného? Fakt ne. Stejně všechno zabralo jen na chvíli, ale vydržet se u toho nedalo.“ 

Zlom to byl i pro Natálku, která pozornost upřenou téměř výhradně na bráchu nesla celkem těžce a trvalo jí několik měsíců, než se s tím popasovala. „Nedivím se, že žárlila, ale my jsme to tehdy dělali nejlíp, jak jsme uměli, rozkrájet se nešlo.“

Na správnou cestu navedla rodinu až lékařka, na niž dostali kontakt v práci. Ta Vikymu zařídila týdenní pobyt v nemocnici včetně všech potřebných vyšetření a péče specialistky, ke které dochází co tři měsíce a Tomšíkovým je v léčbě oporou klidně i po telefonu.

„Konečně jsme se mohli na všechno vyptat. O lupénce nám řekli úplně všechno – co ji způsobuje, co můžem, co nemůžem… Zjistili jsme, že ve Vikyho případě nejsou ta omezení naštěstí tak velká. Jídlo hlídat nemusíme, léky žádné nebere, i zpotit se docela může. Musíme tak hlavně promazávat a chodit na sluníčko.“ 

Tomšíkovi dokonce plánovali, že v bazénu vymění chlorovanou vodu za slanou, ale pak od toho upustili, protože z vody na zahradě nikdy moře s jeho léčivým potenciálem neudělají. O lázních nebo jiné formě léčení a podpory maminka Lucie neuvažovala, protože jak upřímně přiznává, vůbec ji to nenapadlo. „Pořád jsem v tom trochu nováček, a tak ani nezkouším nic hledat, když ani nevím co. Ale když potom narazím na hezký nápad nebo projekt, jsem hodně dojatá.“

Od vlasů až po konečky prstů, nevynechat nic

Viky sám ani nikdo z jeho okolí viditelné projevy lupénky neřeší, s předsudky či nepochopením se nesetkává ani u dětí, ani u jejich rodičů. Pokud někdo nějak zareaguje, spíš je mu to líto a chtěl by pomoct. „Tak ono otravné to je. Vypadá to jako nic, ale kdybychom se o kůži nestarali, skončilo by to strašně. Hodně řešíme i účes, protože zrovna ve vlasech je to dost znát. Jenže když se budu nervovat já, bude smutnej i Viky a stejně si nepomůžem. Tak se to snažíme brát tak, jak to je.“

A většinou je to tak, že po probuzení namaže tatínek Dušan Vikyho promašťující mastičkou a po návratu ze školy mastičkou se zinkem. Po tréninku se Viky vždycky umývá až doma, protože si musí kůži ošetřit dalšími speciálními přípravky včetně šamponu a mazání do vlasů. Před spaním se na těle promaže i tam, kde zrovna není žádná vyrážka, a jde spát ve speciálním bavlněném pyžamu. 

„Pořád perete, od mazání jste věčně mastní a lepíte. Léčivá koupel kůži rychle vysuší, vyrážka ve vodě kouše a stroupky se na sluníčku snadno spálí. Lupénka je v tomhle zvláštní. Někdy něco zabere, jindy vůbec, i když to děláte úplně stejně.“

Co a jak už ví celá rodina včetně prarodičů, nikdo další to zatím vědět nepotřeboval. Viky sám tomu moc nedá. „Letos byl prvně v životě na youtuberském táboře, a to jsem ho musela do mazání honit. Nedělám si iluze, že by to dělal zvlášť pečlivě, ale zrovna v létě a na sluníčku to tolik potřeba není,“ uzavírá povídání maminka Lucie.

Co bude potřeba dál, to ukáže čas. U dětí jako Viky je zlomovým obdobím puberta, kdy může lupénka téměř úplně vymizet, ale jasnou prognózu malému hokejistovi nedá nikdo. Ale ať už bude jednou v tomhle zápase spíš útočník, obránce, nebo divák, rodinu a fanoušky mu nikdo nevezme.

Viky, do toho!

Lupénka (psoriáza) je nemoc zasahující fyzický vzhled i duši. Proto by nikdo s psoriázou nebo psoriatickou artritidou neměl zůstat se svými starostmi sám. Z tohoto důvodu se zapsaný spolek Revenium rozhodl uspořádat u příležitosti Světového dne psoriázy (WPD), který v letošním roce připadá na pátek 29. října 2021, Puntíkový den. Cílem akce je informovat veřejnost o povaze tohoto chronického zánětlivého autoimunitního onemocnění celého organismu, jehož projevy jsou viditelné na kůži, ale kromě ní postihuje i nehty a klouby (psoriatická nemoc). Velice důležité je, aby veřejnost věděla, že lupénka NENÍ INFEKČNÍ, lze ji léčit, ale zatím bohužel ne zcela vyléčit. Klikněte pro více informací o Puntíkovém dni.

Během Puntíkového roku:

  • Podpoříme rodiny dětí s lupénkou a pět z nich pošleme na ozdravný pobyt u moře; to vše také díky zisku z prodeje speciální edice rodiny Igráčků s puntíky. Zároveň s jejich pomocí dětem v Česku i v zahraničí vysvětlíme, že lupénka opravdu není infekční a že kamarádi s lupénkou patří do party jako každý jiný.
  • Představíme příběh páru mladých lidí, které provází životem kromě vzájemné lásky i lupénka.
  • Budeme se vídat na sociálních sítích – máme puntíkový Facebook i Instagram.
  • 29. října 2021 si Puntíkový den užijeme všichni společně na velkém happeningu na Vysočině.

Foto: archiv rodiny Tomšíkových

Předcházející příběhy:

Životospráva má zásadní vliv na lupénku Tomáše Dvořáka

Trpí těžkým atopickým ekzémem, ale Šimon Písařík je bojovník

Život s lupénkou není med. Důležité je, aby člověk nebyl sám. Jako Lukáš Navara

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!