Podjela mu noha, zavrávoral, kecnul si na zadek a převrátil se na záda. Áááááá. Já se zdrcla, jen na to koukám, on se vmžiku v obráceném sledu zhoupnul, postavil a pokračoval, jako by se nechumelilo. Tohle já nikdy umět nebudu, přitom on se ani neoprášil. „Jsi v pohodě?“ kviknu víc ustaraně, než se sluší. „Sim tě, to nic nebylo, neboj.“ Bojím. Bojím se všeho, co souvisí s pohybem v prostoru. Vždycky
Dělám rozhovor po telefonu s Terkou Moravovou, maminkou, která zrovna sama hlídá svou rok a půl starou dcerku. Mezi odpověďmi se proto sem tam ozve tlumené doporučení, ať si to či ono nestrkám do pusy nebo ať si nandám ponožky, aby mě nestudily nožičky. 🙂 Zároveň ale slyším několik dětských slůvek a radost z pošťuchování a her. Že nic z toho nevidím, má vlastně svoje kouzlo. Jenže pak mi dojde, s kým vlastně mluvím, a v duchu
Po minulém kaskadérském sloupku jsem chtěla sepsat, jak nám vlastně po pádu je. Chápejte, ležet rozcapení někde, kde se obvykle nehajá, a ještě tak nějak naruby, to není zrovna ažur. Jenže předtím si bude třeba posvítit na to, jak moc se obrna kamarádí s prostorem. Totiž – vůbec. 🙂 (Teď bych klidně mohla skončit a nechat kolegy žasnout nad mou náhlou schopností psát stručně. 🙂 ) Umění v prostoru pružit,
Pětiletý Vašík Blahovec by chtěl jednou do školy dojet na kole nebo na koloběžce. On i jeho rodina pro to dělají, co jde – Vašík rehabilituje v lázních, v Motole, v Krči i doma, chodí plavat, má ortézky, které mu formují nožky, polohuje s rozporkou i ve stojanu a rychlost pak dohání v autíčku na elektriku, které dostal mnohem dříve než prozatímní vozík. 🙂 Kvůli dětské mozkové obrně (DMO) má horší držení těla, rovnováhu
Jedna věc mě asi nikdy nepřestane udivovat. Proč tenhle svět tolik bazíruje na tom, aby člověk s fyzickým postižením zvládnul hlavně stát a chodit. Mnohem důležitější totiž přece je naučit ho padat. V letu vzduchem nebo vleže stráví beztak spoustu času. Dobře sebou fláknout, moc se nepomuchlat, nestydět se a zvládnout se o sebe potom postarat, to je v životě perplexáka dovednost k nezaplacení. Popravdě nechápu, že z většiny z nás nejsou slavní hollywoodští
Aktuálně tu není kámen na kameni nebo spíš skříň na skříni. Díky prostředkům z evropského dotačního programu je právě v plném proudu rekonstrukce a modernizace prostor azylového domu pro maminky se sníženými mentálními schopnostmi a oběti domácího násilí. Tady v Domově sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou mají ale obrovský význam také dary a finance od drobných i větších dárců, nápady různých spolků a nadšenců, spolupráce s potravinovou bankou a pomoc tuzemské i zahraniční charity. Podle slov
Zdrobněliny taky nemusím, jenže „cesty a rutiny“ zní spíš jako název cestopisu nebo pornofilmu. 🙂 Půjde o pohyb, ale ne prstem po mapě nebo po mase, ale pohyb perplexáka odněkud a hlavně někam. Jo, tak tím jsem úvod zásadně vylepšila. 🙂 Dneska o tom, jak to, že se člověk s dětskou mozkovou obrnou vůbec může hejbat a koho nebo co k tomu potřebuje. Předně – výraz „hejbat“ je dost zavádějící. Pokud si
Navrhuju v novém roce začít odspoda, ale přízemní rozhodně nebudem. 🙂 Povíme si něco o tom, jaký to vlastně je vzpřímeně stát. Nebo aspoň stát, ať nejsem tak náročná. Fakt je, že kdo má dětskou mozkovou obrnu a zatím stojí, ten se určitě brzy skácí a víc nebo míň úhledně si lehne. Většinou nechtíc, pokud zrovna neprodává žíněnky nebo karton pro kaskadéry. Stát s touhle diagnózou je totiž zázrak. Je
Oslavte s námi Silvestra a připomeňte si s nadsázkou svět handicapu z netradičního pohledu a pobavte se. Za všechny texty vybíráme jeden a v prokliku najdete další, které stojí také za přečtení. Když máte diagnózu, kvůli které se denně venku dáváte na modlení, není to legrace. Když na vás kolemjdoucí sem tam halekaj, že „Bůh vás ještě letos uzdraví, slečno“, máte chuť je poslat úplně jinam než do kostela. Přesto následující text
Jasně, půjde o filmy, konkrétně o ty, kde má postava nějaké postižení. O čem jsou a pro koho? Zvládnou se na ně koukat děti? Pomůžou osvětě, nebo prokazují medvědí službu? Jak moc mají být realistické? Můžeme se jim smát? A vybavíme si vůbec víc filmů, než je zlatá trojice Forrest Gump, Rain Man a Nedotknutelní? Napsat tenhle článek jsem se odhodlávala dlouho, ale odrazovalo mě to, že nechci podávat encyklopedické výčty
