Tak tu máme opět prosinec a s ním kupodivu první sněhové vločky. Začíná nám pomalu zima. Sice ne kalendářně, ale pocitově ano, jak by mohli puntičkáři namítnout☺ (kalendářně začíná 21. prosince). To zase budou kolečka u vozíku klouzat, zuby drkotat nejen zimou, ale i adrenalinem! Obzvlášť v zimě totiž utužuju své bruslařské dovednosti. Ve vozíčkářské praxi to znamená, že když máte před sebou prudký zledovatělý kopec, máte dvě možnosti, jak se z něj dostat dolů. Buď „driftovat“ ze strany na stranu, nebo takzvaně bruslit, kdy vozík klouže po ledovce bez ohledu na to, zda máte zapnuté nebo vypnuté brzdy. Ať už „driftuji“, nebo „bruslím“, vždy doufám, že sjedu (nejen) kopec bezpečně a že si přitom, kulantně řečeno, nerozbiju pusu.
Se zimním počasím také vítáme adventní čas. Zapalujeme další svíčku na adventním věnci, díváme se do plápolajícího hřejivého plamene a krátíme si tak čekání na příchod Štědrého večera a dalších vánočních svátků.
Tak co, milí čtenáři, podařilo se mi trochu navodit vánoční atmosféru? Máte rádi Vánoce? Těšíte se?
Já ano, i když budou letos zase trochu jiné než v době před covidem. Určitě si však nenechám ujít alespoň romantickou procházku po Staroměstském náměstí s přítelem, kde si sice neužijeme svařené víno, trdelník nebo takzvané „Štramberské uši“, protože jsou kvůli covidu trhy zakázané, zato se můžeme podívat na vánoční strom.
Ano, přátelé, všimli jste si dobře, jednou z významných událostí letošních Vánoc, je to, že jsme se s bývalým přítelem z Liberce, o němž jsem se zmínila v jednom z minulých článků, k s sobě vrátili. Jsem moc ráda, ale o tom třeba až v budoucím sloupku. ☺
Nu, ponořme se zpět do vánoční atmosféry.
Jak jsem už naznačila, na Vánoce se vždy těším. Mám ráda jejich atmosféru. Líbí se mi padající vločky při pohledu z okna. Letos snad budou Vánoce se sněhem, aspoň doufám.
Štědrý den slavím většinou natřikrát, jelikož jsme početná rodina. Tradičně mám už 23. prosince Vánoce s mamkou. Tentokrát se zřejmě přidá i přítel.
Budeme jíst společně upečené cukroví, například linecké vanilkové rohlíčky či kokosky. Den poté, na Štědrý den, slavíme s tátou a staršími bratrem a sestrou. Sejdeme se u sestry doma, kde je i její manžel a pětiletý syn Eda. Letos přibyla do rodiny dcera Anastázie, pro kterou to budou první Vánoce. Koledy zatím zpívat nebude. Na štědrovečerním stole máme prostřeno lososa, polévku z kapřích hlav a jiker.
Následující den, na Boží hod 25. prosince, se většinou navštěvujeme s rodinou z matčiny strany. To jsou máma, teta, sestřenice a její syn. Letos se snad budeme moci ve zdraví sejít.
Na svatého Štěpána většinou máme rodinnou sešlost z otcovy strany. Rodina je tak velká, že se na tradiční snímek skoro ani všichni nevejdeme. Ovšem tento rok nám to covid zase komplikuje, tudíž se pravděpodobně tato rodinná sešlost konat nebude. Mrzí mě to, jelikož se vídáme málo. Také proto, že se letos se do této rodinné větve narodila tři miminka.
Milí čtenáři, chtěla bych vám popřát, ať máte Vánoce klidné, hezké a jste zdraví nejen o nich, ale i v celém novém roce 2022, který bude, doufám, lepší.
Foto: pixabay.com
