Hanka „Večerka“ Nguyen je básnířka vietnamského původu, která se ve své performativní poezii, tzv. slam poetry, zabývá nejrůznějšími tématy, od identity přes lidská práva až po specifika vietnamské kultury (odtud její pseudonym). Mimo jiné se potýká s bipolární poruchou, o které se nebojí mluvit. Jaké to je pracovat a studovat s duševním onemocněním, jak vidí destigmatizaci psychiatrie a co je jejím největším snem, se dozvíte v následujících řádcích.  Na Hanku Nguyen jsem poprvé

Markéta Gajdošová alias Linkgirl je blogerka, která na svém webu linkgirl.cz píše o cestování, přečtených knihách, marketingu i léčbě rakoviny. Pokud zrovna nebloguje, stejně se věnuje textům. Pracuje totiž jako takzvaná linkbuilderka a copywriterka. Co to znamená, proč začala psát o své léčbě a jak se jí během pandemie pracuje? Jak bys popsala linkbuilding pro laiky? Jednoduše a česky řečeno je to „získávání zpětných odkazů“. Ty jsou fajn hned z několika důvodů.

Tak banální věc jako dech řešíme mnohdy pouze ve chvíli, kdy stoupáme po schodech do druhého patra nebo při dobíhání na vlakové nádraží. Jinak je pro nás samozřejmostí. Má tedy smysl zamýšlet se nad samozřejmostmi? Ucpěte si pusu i nos a do minuty uvidíme. S nádechem se rodíme a výdechem opouštíme tento život. Bez dechu není den, bez kvalitního dechu není dobrý den. Dýcháním ovlivňujeme držení těla, má vliv na funkci

V červnu to bude deset let, kdy se život tehdy 13letého školáka Borise Trávníčka během okamžiku změnil v boj o přežití. Při školní exkurzi na židovském hřbitově v Rousínově jej zavalil asi půl tuny vážící náhrobek. I když se jej lékařům podařilo zachránit, zůstaly mu doživotní následky. Pohybuje se jen s pomocí vozíku. Dnes už je Boris Trávníček mladý muž, který má své plány a sny jako ostatní lidé v jeho věku. V červnu 2011