Sedla jsem si ke stolu a chtěla napsat sloupek o sebehodnotě, když vtom v bytě vypadl proud. Nikdo doma nebyl, všude tma a ticho. Trochu děsivé. Beru boty a klepu na souseda, zda by mi pomohl. Záležitost jedné minuty, která se zdárně ukončila, měla jeden zádrhel: ne všechny zásuvky byly nahozené a nefungoval internet. Jelikož bylo devět hodin večer, už jsem sousedy otravovat nechtěla a místo toho si udělala čaj (varná konvice

„Přála bych si být už dospělá,“ řekla jsem jednou doma, když mi bylo sedm let. „Buď ráda, že jsi dítě, nemusíš se o nic starat,“ dostalo se mi odpovědi. Je lepší bezstarostnost, nebo svoboda? Dnešní svět je hodně rychlý a informace zastarávají strašně rychle. A nejen ty. Ze svého dětství si ještě pamatuji gramofonové desky a walkmana, kterého jsem si vzala na tábor a v němž jsem si přehrávala muziku. Když

Až s přibývajícím věkem a tlakem vnitřním i okolním jsem se dopracovala do fáze – konečně! –, kdy svobodně cítím, že se za své obavy a strachy nechci a nehodlám stydět, omlouvat, zbytečně je skrývat a bagatelizovat na úkor vlastního zdraví a bezpečí. Ukázat veřejně svou pochybnost či úzkost, zlé tušení, pro mě vždy znamenalo projev slabosti. Pravděpodobně hlavně z důvodu, že jsem se nechtěla vystavovat kritice a nesouhlasu, posměchu a odsuzování ostatních. Těch, kteří v sobě