V předvánočním čase nás v NEJSEMTABU napadlo, že bychom moc rády udělaly lidem radost nějakým nevšedním zážitkem. Tou dobou jsme navázaly spolupráci s firmou Tamsin, která dodává na český trh dámskou módu z Velké Británie. A jelikož šaty dělají člověka, nápad byl na světě! Vyzveme ženy, aby se nám přihlásily do soutěže, tři z nich vylosujeme a obdarujeme je šaty vybranými přímo pro ně. Podtitulem soutěže bylo „Vykroč do nového roku sebevědomá

Podívá se na mě a hledá ta správná slova. „No, ono je to asi těžký, když máš… když jsi… neuraž se…“ Tak schválně. „Když jsi omezená, chápeš,“ vychrlí nakonec a sklopí oči. Chápu. Neudržím se a začnu se smát. On taky. „Promiň, nevím, jak o tom mluvit, je mi to blbý.“

Čas od času nějaký režisér natočí hraný film, ve kterém se vyskytnou postižené postavy. To je samo o sobě skvělé, protože postižení lidé na tomto světě existují a není žádný důvod, aby se nevyskytovali ve filmech. Potíž nastává, když roli obsadí osoba, která dané postižení nemá. Jsou lidé, kterým to nevadí, jsou lidé, kterým to vadí, a právě proto bych ráda nad tímto problémem zapřemýšlela.